Přísloví 6:16-35 - Compare All Versions

Sdílet

Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmou má za ryzí ohavnost: povýšené oči, prolhaný jazyk, ruce mordující nevinné, srdce, jež chystá hanebné plány, nohy pospíchající páchat zlo, křivopřísežníka, který klam šíří, a rozsévače svárů mezi bratřími. Opatruj, synu, otcova přikázání, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Navěky připoutej si je k srdci, okolo hrdla si je přivěšuj. Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí, kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít, jakmile procitneš, s tebou promluví. Přikázání je svíce a učení světlo, poučné domluvy jsou cesta k životu. Před špatnou ženou tě budou chránit, před lichotným jazykem svůdkyně. Neprahni v srdci po její kráse, jejími řasami se nenech polapit. Za nevěstku se platí i bochníkem chleba, cizoložnice však vzácnou duši uloví! Může muž ukrýt oheň v klíně, aniž by propálil si šat? Může snad chodit po žhavém uhlí, aniž si spálí chodidla? Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí – kdo se jí dotkne, trestu neujde! Zloděj nebývá haněn, když krade, aby nasytil svůj neodbytný hlad. Sedmkrát více vrací, pokud je chycen, všechno své jmění musí odevzdat. Jenom šílenec ale cizoloží, kdo činí to, je sebevrah! Bití a ostuda na něj čeká, pohanu svou už nikdy nesmaže. Žárlivost rozzuří manžela té ženy, nelítostný bude v den pomsty své; nevezme ohled na žádné odškodnění, sebevětší úplatek jím nepohne!

Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností: Povýšené oči, lživý jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce, které kuje zlé plány, nohy, které rychle běží za zlem, falešného svědka, který šíří lži, a toho, jenž zasévá sváry mezi bratry. Můj synu, střež příkaz svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Přivaž si je nastálo ke svému srdci, připoutej si je ke krku. Když budeš chodit, povede tě; když budeš ležet, bude tě chránit a když se probudíš, zaujme tvou pozornost. Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem, pokárání a naučení cestou života, aby tě ochránily před zlou ženou, před úlisným jazykem cizinky. Nebuď ve svém srdci žádostiv po její kráse, ať se tě nezmocní svými víčky, protože za prostitutku je jen bochník chleba, ale vdaná žena loví tvůj vzácný život. Cožpak si může někdo shrnout oheň do klína, a nespálit si oděv? Zdalipak může někdo chodit po řeřavém uhlí, a nespálit si nohy? Tak je tomu s tím, kdo vchází k ženě svého bližního; kdokoliv se jí dotkne, nezůstane bez trestu. Nepohrdají zlodějem, že kradl, aby se nasytil, když hladoví. Když však je dopaden, nahradí to sedmkrát, i kdyby měl dát všechen majetek svého domu. Kdo cizoloží s ženou, tomu chybí rozum; ničí svou duši, kdo to dělá. Pocítí rány a hanbu, jeho potupa nebude smazána, protože žárlivost rozněcuje hněv muže, v den pomsty nebude mít soucit. Nebere ohled na žádné odškodné, nepodvolí se, i kdybys rozmnožil dary.

Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími. Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své. Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej. Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati, (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující), Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí. Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl. Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační, Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje: Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí; Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty. Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.