Přísloví 1:8-33
Přísloví 1:8-33 Bible Kralická 1613 (BKR)
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
Přísloví 1:8-33 Bible 21 (B21)
Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém. Nenech se zlákat, synu, když hříšníci tě mámí: „Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit, někoho nevinného jen tak přepadnem, jako hrob zaživa je spolknem, vcelku, jako když padnou do jámy. Všemožné cennosti si snadno pořídíme, domy si naplníme kořistí. Na naši kartu vsaď svůj osud, společný měšec budem všichni mít!“ Na cestu s nimi nepouštěj se, synu, nevydávej se v jejich šlépějích – jejich nohy běží k neštěstí, k prolití krve spěchají! Líčit síť před očima ptáků je jistě zcela zbytečné. Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk – o vlastní duši ho to připraví. Moudrost venku na ulicích volá, na náměstích svůj hlas pozvedá, na rušných nárožích hlasitě vykřikuje, v průchodu městské brány proslov má: „Kdy omezenců láska k malosti už skončí, kdy drzounů záliba v drzosti, kdy tupců nenávist ke všemu vědění? Obraťte se, když vás napomínám, hle, svého ducha na vás vylít chci, právě vám chci svá slova oznámit! Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet, ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal, všechny mé rady zavrhli jste, mými domluvami se nikdo neřídil. Vašemu neštěstí já nyní zasměji se i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu, až jako bouře zachvátí vás hrůza, až jako vichr udeří vaše neštěstí, až soužením a tísní budete sevřeni. Až mě pak volat budou, neozvu se, budou mě shánět, avšak nenajdou. Protože nenáviděli poznání, úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli, mými radami se nikdy neřídili, mojí domluvou vždy jen pohrdli, proto ať snědí, co si navařili, vlastními plány ať se nasytí! Omezenci zajdou na vlastní umíněnost, spokojenost tupců je jejich záhuba. Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije v bezpečí před hrozbou všeho zla.“
Přísloví 1:8-33 Český studijní překlad (CSP)
Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk. Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, nepřivoluj! Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, abychom prolili krev, počíháme si bezdůvodně na nevinného, jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy. Získáme všelijaký vzácný majetek, naplníme si domy kořistí. Nech svůj los padnout s námi, budeme mít všichni jeden měšec. Můj synu, nechoď s nimi po cestě, zdrž svou nohu od jejich stezky, neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky těch, co mají křídla. Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši. Tak dopadne každý, kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši. Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas. Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč: Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání? Obraťte se, když vás kárám! Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova. Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor, nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili, také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde to, čeho se strachujete, když jako ničivá bouře přijde to, čeho se strachujete a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast. Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě. Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem, nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání, budou jíst ovoce své cesty, nasytí se svými radami. Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost hlupáků je zahubí. Ale kdo mě poslouchá, bude přebývat v bezpečí, bude bezstarostný, beze strachu ze zla.