Filemon 1:4-16
Filemon 1:4-16 Slovo na cestu (SNC)
Stále děkuji v modlitbách Bohu za tvou věrnost Ježíši Kristu a lásku ke všem bratřím. A modlím se, abys poznal, kolik dobrého v nás může vyrůst působením Ježíše Krista. Tvá láska, bratře, mi způsobila velkou radost a povzbudila mne. Potěšil jsi tím srdce všech věřících. Chci tě o něco poprosit. Mohl bych ti sice Kristovým jménem přikázat, co máš učinit, ale nebylo by to ode mne příliš laskavé. Proto dávám přednost prosbě – jsem už starý člověk a teď ještě pro Krista v žaláři. Ta prosba se týká Onezima, kterého jsem zde ve vězení přivedl k víře a mám ho rád jako vlastního syna. Dosud ti způsobil více škody než užitku, ale nyní nám bude užitečný oběma. Posílám ti ho nazpět a s ním ti posílám své vlastní srdce. Rád bych si ho zde ponechal, aby mi ulehčil pobyt ve vězení. Nechci to však učinit bez tvého souhlasu, aby ten dobrý skutek nebyl vynucen, ale vyšel od tebe. Snad proto se ti musel Onezimus na krátkou dobu vzdálit, aby byl navždycky tvým – ne otrokem, ale milovaným bratrem. Je-li tak drahý mně, oč víc bude milý i tobě – jako člověk i jako křesťan.
Filemon 1:4-16 Bible Kralická 1613 (BKR)
Díky činím Bohu svému, vždycky zmínku o tobě čině na svých modlitbách, Slyše o lásce tvé a víře, kterouž máš ku Pánu Ježíšovi, i ke všechněm svatým, Aby společnost víry tvé mocná byla a tudy poznáno býti mohlo, cožkoli dobrého jest v vás skrze Krista Ježíše. Radost zajisté máme velikou, a potěšení z lásky tvé, že srdce svatých občerstvena jsou skrze tebe, bratře. Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo, Však pro lásku raději tebe prosím, jsa již takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista. Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima, Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. Protož ty jej, (totiž srdce mé,) přijmi. Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati, aby mi posluhoval místo tebe v vězení, kteréž trpím pro evangelium; Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky, ale z dobré vůle. Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej potom věčného měl, Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím víc tobě, i podle těla, i v Pánu.
Filemon 1:4-16 Bible 21 (B21)
Kdykoli tě zmiňuji ve svých modlitbách, děkuji svému Bohu, neboť se doslýchám o tvé víře v Pána Ježíše a lásce ke všem svatým. Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu. Tvá láska nám přináší velikou radost a povzbuzení, bratře, neboť jsi potěšil srdce svatých. Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, pro lásku raději prosím – já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně. Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.
Filemon 1:4-16 Český studijní překlad (CSP)
Děkuji svému Bohu vždycky, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách, neboť slyším o tvé lásce a víře, kterou máš vůči Pánu Ježíši a ke všem svatým. Prosím, aby se společenství tvé víry projevilo v poznání všeho dobrého, jež je v nás pro Krista. Neboť jsem měl mnoho radosti a povzbuzení ze tvé lásky, protože skrze tebe, bratře, byla občerstvena srdce svatých. Ačkoli mám v Kristu plnou svobodu ti přikazovat, co se patří, pro lásku raději prosím já, Pavel, stařec a nyní i vězeň Krista Ježíše: Prosím tě za svého syna, kterého jsem zplodil ve vězení, za Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, avšak nyní je tobě i mně prospěšný. Toho ti posílám nazpět, jeho, to jest moje srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi místo tebe sloužil v mém vězení pro evangelium, ale bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvůj dobrý skutek nebyl jakoby z vynucení, ale z ochoty. Snad právě proto byl pryč na chvíli, abys jej navždy přijal nazpět -- ne již jako otroka, nýbrž více než otroka, jako milovaného bratra. Je obzvláště drahý mně, ale tím víc tobě: i jako člověk, i jako bratr v Pánu.