Matouš 26:44-75

Sdílet

Matouš 26:44-75 Slovo na cestu (SNC)

Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“ Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho. Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho. Jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vytasil meč, ťal po veleknězovu služebníkovi a usekl mu ucho. Ježíš řekl svému obránci: „Schovej svůj meč! Kdo čím zachází, tím také schází. Cožpak nevíš, že kdybych poprosil svého Otce o ochranu, okamžitě by mi poslal celé nebeské vojsko? Ale jak by se pak splnil Boží plán spásy?“ Pak se obrátil k ozbrojencům: „Přitáhli jste na mne jako na rebela. Proč jste mě nezatkli už v chrámu, kde jsem vám denně kázal? Já vím proč! Plníte tak přesně prorocké předpovědi.“ V té chvíli ho všichni jeho učedníci opustili a rozutekli se. Zatčeného Ježíše pak odvedli k nejvyššímu knězi Kaifášovi, kde se sešla velerada. Petr je z povzdálí následoval až k veleknězovu paláci. Vešel na nádvoří a vmísil se mezi služebnictvo, aby věděl, jak to dopadne. Velekněží i celá rada se snažili pomocí křivého svědectví Ježíše obvinit tak, aby ho mohli odsoudit k smrti. Ale i když sehnali mnoho falešných svědků, přece se nepodařilo najít vhodnou obžalobu. Nakonec vystoupili dva a shodně vypovídali: „Tento muž řekl, že má moc zničit chrám a ve třech dnech ho znovu vystavět.“ Nato vstal nejvyšší velekněz a řekl Ježíšovi: „Jak se obhájíš proti této obžalobě?“ Ale Ježíš mlčel. Tu sáhl velekněz k poslednímu prostředku: „Beru tě pod přísahu při živém Bohu: Jsi ten zaslíbený Mesiáš, Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale ujišťuji vás, že brzy budete svědky toho, že mne Bůh vyzdvihne, abych seděl po jeho pravici, odkud se vrátím ve svém majestátu.“ Velekněz si na znamení největšího pohoršení roztrhl své roucho a prohlásil: „To je rouhání! Cožpak potřebujeme ještě svědky? Teď jste to slyšeli na vlastní uši! Jaký vynesete rozsudek?“ Odpověděli: „Zaslouží si smrt!“ Pak mu někteří plivali do obličeje, bili ho po hlavě a tloukli holí s výsměchem: „Když jsi Mesiáš, hádej, kdo ti teď dal ránu!“ Petr zatím seděl venku na nádvoří. Tu si ho všimla jedna služka: „Ty jsi také byl s tím Ježíšem z Galileje!“ Ale Petr přede všemi popřel: „Ani nevím, o čem mluvíš!“ Pak si to namířil k bráně, kde ho uviděla jiná a upozornila okolostojící: „Tento člověk chodil s Ježíšem z Nazaretu.“ Petr se však zapřísahal a řekl: „Vůbec toho člověka neznám.“ Oni se však kolem něj shlukli a doráželi: „Určitě k němu patříš! Je to znát na tvém nářečí!“ Petr se dušoval a přísahal, že Ježíše opravdu nezná. V tom okamžiku se ozval kohout a Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Dříve než zakokrhá kohout, třikrát mne zapřeš.“ Vyběhl ven a hořce se rozplakal.

Matouš 26:44-75 Bible Kralická 1613 (BKR)

A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje. Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje. A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu. Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej. A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho. A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho. Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou. Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů? Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti? V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli. A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli. Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec. Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové, A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti. A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí? Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských. Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti. Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili, Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil? Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš. A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka. A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí. Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

Matouš 26:44-75 Bible 21 (B21)

Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“ Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“ V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec. Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“ Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“ Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz. „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“ Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli. Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“ Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“ On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“ Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se. Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“ Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Matouš 26:44-75 Český studijní překlad (CSP)

I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu. Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: “Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.” Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: “Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.” A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: “Buď zdráv, Rabbi,” a vroucně ho políbil. Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?” Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: “Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?” V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.” A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli. Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové] a řekli: “Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.” Tu velekněz povstal a řekl mu: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?” Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!” Ježíš mu říká: “Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.” Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: “Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co si o tom myslíte?” Oni odpověděli: “Je hoden smrti.” Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili a říkali: “Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?” Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: “Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!” Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: “Nevím, o čem mluvíš.” A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: “[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.” A on opět zapřel s přísahou: “Neznám toho člověka.” Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: “Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!” Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka!” A hned nato zakokrhal kohout. Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš." I vyšel ven a hořce se rozplakal.