Matouš 26:42-44 - Compare All Versions

Sdílet

Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“ Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy.

Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.

Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“ A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, neníli možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musímli ho vypít, staň se tvá vůle.” Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.