Matouš 26:1-50
Matouš 26:1-50 Slovo na cestu (SNC)
Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům: „Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“ V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše. Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa. Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky. Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný. Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů. Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání! To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“ Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu. Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu. Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu. To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“ Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků. Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr. První den Velikonoc se učedníci zeptali Ježíše: „Kde máme připravit velikonoční večeři?“ Poslal je do města a k jednomu člověku se vzkazem: „Nastal můj čas, budu u tebe se svými učedníky jíst velikonočního beránka.“ Učedníci se podle toho zařídili a připravili tam večeři. Když po setmění Ježíš večeřel s dvanácti učedníky, řekl: „Jeden z vás mne zradí.“ To je velice zarmoutilo a jeden přes druhého se ptali: „To myslíš mne, Pane?“ On odpověděl: „Je to ten, kdo si bral z mísy současně se mnou. Já musím jít cestou, která je mi určena, ale to nijak neospravedlňuje toho, kdo mne zrazuje. Lépe by mu bylo, kdyby se vůbec nenarodil.“ Jidáš se ho zeptal: „Mistře, jsem to já?“ On odpověděl: „Ano.“ Když jedli, vzal Ježíš chléb, poděkoval Bohu, rozlamoval ho a podával učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte, to je mé tělo.“ Potom vzal kalich s vínem, vzdal díky Bohu a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni, to je má krev, prolitá, aby smyla hříchy mnohých. To je nová smlouva Boha s člověkem. Já s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“ Potom zazpívali píseň a šli na Olivovou horu. Tam Ježíš řekl: „Ještě této noci se stane něco, co vám vezme odvahu. Vždyť Písmo předpovídá: ‚Budu bít pastýře a jeho stádo se rozprchne.‘ – Ale až povstanu k životu, sejdeme se spolu v Galileji.“ Petr rozhorleně protestoval: „Kdyby tě všichni opustili, já tedy ne!“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Říkám ti, že ještě této noci, dřív než zakokrhá kohout, mne třikrát zapřeš.“ Petr zvolal: „To raději s tebou umřu, než bych tě zapřel!“ A stejně mluvili i ostatní. Potom přišli na místo zvané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy se tady posaďte a já se jdu modlit.“ Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Padl na něho smutek a tíseň. Řekl jim: „Sevřela mne smrtelná úzkost. Zůstaňte tu a buďte se mnou vzhůru.“ Poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: „Můj Otče! Jestli je to možné, zbav mne toho hrozného údělu! Ale nechci prosazovat svoji vůli. Chci, aby se stalo, co chceš ty.“ Pak se vrátil k těm třem a oni spali. „Petře,“ budil ho, „to jste nemohli ani hodinu být se mnou vzhůru? Bděte a modlete se, abyste obstáli ve zkoušce. Máte dobrou vůli, ale slabé tělo.“ Opět se vzdálil a modlil se: „Můj Otče! Není-li jiné východisko, ať se stane tvá vůle.“ Vrátil se zase ke svým učedníkům a oni opět spali. Byli velice unaveni. Nechal je spát, odešel potřetí a modlil se podobnými slovy. Pak se vrátil k učedníkům a řekl: „Teď už nepotřebuji, abyste se mnou bděli. Nastává chvíle, kdy budu zrazen a vydán do rukou podlých lidí. Vstaňte, půjdeme! Tam se blíží můj zrádce.“ Ještě ani nedomluvil a už přicházel Jidáš. S ním táhl oddíl ozbrojený meči a holemi, poslaný veleradou. Měli s Jidášem domluvené znamení: Chopí se toho, koho Jidáš políbí. A tak přistoupil Jidáš k Ježíšovi: „Buď zdráv, Mistře!“ řekl a políbil ho. Ježíš mu řekl: „Příteli, co to děláš?“ Tu se však Ježíše chopili a zajali ho.
Matouš 26:1-50 Bible Kralická 1613 (BKR)
I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Èas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka. A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí. Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého. A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili. Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto. A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou. A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš. I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje. Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje. A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu. Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej. A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.
Matouš 26:1-50 Bible 21 (B21)
Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“ Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání. Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete. Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal. Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“ Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“ Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka. Večer, když byl za stolem s Dvanácti, uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“ „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“ A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“ Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“ Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“ A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“ Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho.
Matouš 26:1-50 Český studijní překlad (CSP)
I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: “Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.” Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. Říkali však: “Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.” Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: “K čemu tato ztráta? Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.” Ježíš to poznal a řekl jim: “Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.” Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?” A oni mu odvážili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal. Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?” On pak řekl: “Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: "Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka."” A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky]. A když jedli, řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.” Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: “Jsem to snad já, Pane?” On odpověděl: “Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!” Juda, který ho zrazoval, na to řekl: “Jsem to snad já, Rabbi?” [Ježíš] mu odpověděl: “Tys to řekl.” Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: “Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.” Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: “Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.” A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Tehdy jim Ježíš řekl: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: "Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí." Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.” Na to mu Petr řekl: “Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!” Ježíš mu řekl: “Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.” Petr mu řekl: “I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.” Podobně mluvili i ostatní učedníci. Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: “Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.” Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. Pak jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.” A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: “Můj Otče, jeli to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.” Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: “To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.” Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, neníli možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musímli ho vypít, staň se tvá vůle.” Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu. Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: “Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.” Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: “Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.” A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: “Buď zdráv, Rabbi,” a vroucně ho políbil. Ježíš mu řekl: “Příteli, proč jsi přišel?” Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho.