Matouš 26:1-16
Matouš 26:1-16 Slovo na cestu (SNC)
Když Ježíš dokončil tento výklad, řekl svým učedníkům: „Jak víte, za dva dny budou Velikonoce a já budu zrazen a ukřižován.“ V tu dobu se sešla židovská velerada v paláci nejvyššího kněze Kaifáše. Radili se, jak by se Ježíše nenápadně zmocnili a zprovodili ho ze světa. Dohodli se, že by to nemělo být o velikonočních svátcích, aby to nevzbudilo rozruch mezi shromážděnými poutníky. Mezitím byl Ježíš pozván v Betanii do domu Šimona, zvaného Malomocný. Byli již u stolu, když k Ježíšovi přistoupila žena. Měla alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem, a ten mu všechen vetřela do vlasů. Učedníci tím byli pohoršeni: „Takové plýtvání! To se dalo výhodně prodat a peníze mohli dostat chudí!“ Ježíš to slyšel a řekl: „Proč jí to máte za zlé? Prokázala mi dobrou službu. Chudých bude mezi vámi vždy dost, ale já s vámi už dlouho nebudu. Tato žena mne pomazala olejem, a tak vlastně připravila mé tělo k pohřbu. To, co učinila, neupadne v zapomenutí, ale spolu se zvěstí o mém díle záchrany to bude připomínáno.“ Jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím a řekl jim: „Kolik mi zaplatíte, když zradím Ježíše, abyste ho nenápadně dostali do rukou?“ A oni mu dali třicet stříbrňáků. Od té chvíle hledal Jidáš vhodnou příležitost, aby provedl svůj záměr.
Matouš 26:1-16 Bible Kralická 1613 (BKR)
I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.
Matouš 26:1-16 Bible 21 (B21)
Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“ Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání. Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“ Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete. Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.
Matouš 26:1-16 Český studijní překlad (CSP)
I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: “Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.” Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. Říkali však: “Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.” Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného, přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu. Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: “K čemu tato ztráta? Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.” Ježíš to poznal a řekl jim: “Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále. Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.” Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?” A oni mu odvážili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.