Lukáš 1:5-25

Lukáš 1:5-25 Slovo na cestu (SNC)

Začnu tím, co se přihodilo židovskému knězi Zachariášovi, který žil v době vlády judského krále Heroda. Zachariáš byl členem jedné ze čtyřiadvaceti kněžských skupin, jejichž povinností bylo dvakrát do roka, vždy po celý týden, přisluhovat při bohoslužbách v jeruzalémském chrámu. Jeho manželka Alžběta pocházela z kněžského rodu Árónova. Oba byli upřímně zbožní a řídili se svědomitě všemi Božími příkazy a předpisy. Byli to již starší lidé a zůstali bezdětní, protože Alžběta byla neplodná. Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. Zachariáš se vyděsil. Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý). Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil. Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození. Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu. Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“ Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů. Brzy na to Alžběta otěhotněla, ale tajila to před veřejností až do pátého měsíce. Radovala se: „Bůh se nade mnou slitoval a sejmul ze mne pohrdání a neúctu lidí.“

Lukáš 1:5-25 Bible Kralická 1613 (BKR)

Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony. A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový. I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

Lukáš 1:5-25 Bible 21 (B21)

Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Lukáš 1:5-25 Český studijní překlad (CSP)

Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl ženu z dcer Áronových a její jméno bylo Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení. Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo. A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku. Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla. Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. Anděl mu řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým. A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.” I řekl Zachariáš andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.” Anděl mu odpověděl a řekl: “Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.” Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý. I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel do svého domu. Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala: “Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.”