Job 22:1-30
Job 22:1-30 Bible Kralická 1613 (BKR)
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná? Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své? Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou? Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým. Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel. Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba. Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl. Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla. A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý, Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě. Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké. Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází. Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní? Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich. Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí? On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne). Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim, Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň. Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré. Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém. Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých, Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir. Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou. A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své, Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš. Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo. Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní. Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
Job 22:1-30 Bible 21 (B21)
Elifaz Temanský mu na to řekl: „Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka? Že by mu chytrák nějak prospíval? Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá? Žiješ-li bezúhonně, co z toho má? Že by se o tvou zbožnost s tebou pohádal? Proč by měl s tebou k soudu utíkat? Tvá špatnost musí být veliká, tvá vina je bezmezná! Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť, žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral. ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘ Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena. To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma, proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava. Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej! Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může soudit přes mraky? Oblaka cloní jej, takže nevidí, když po nebeské klenbě obchází.‘ – To se chceš držet té staré stezky, kterou kráčeli lidé zlí? Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla. Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám Všemohoucí mohl učinit?‘ (Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!) Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi: ‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!‘ Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt. Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky. K Všemohoucímu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vyžeň bezpráví, své zlato musíš do prachu zahodit, ofirské zlato mezi říční balvany. Pak bude Všemohoucí zlatem tvým, hromadou stříbra bude ti. Všemohoucí pak bude tvou rozkoší, až k Bohu tvář svou obrátíš. Budeš se k němu modlit a on tě vyslyší, své sliby tehdy vyplníš. Cokoli rozhodneš, obstojí, tvé cesty budou světlem zality. ‚Hlavu vzhůru!‘ řekneš zkroušeným, a kdo klopí oči, toho Bůh zachrání. Vysvobodí i toho, kdo není bez viny, vysvobozen bude pro čistotu rukou tvých.“
Job 22:1-30 Český studijní překlad (CSP)
Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný? Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti? Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, vejde proto s tebou v soud? Což není tvá špatnost velká a tvé zvrácenosti bez konce? Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných. Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému. Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře. S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena. Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach. Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje. Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny. A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou? Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru. Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti, kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem. Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést? Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů. Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat. Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo. Jen se s ním důvěrně stýkej a užívej pokoje, dobro ti skrze to bude vzcházet. Přijmi přece poučení z jeho úst a v srdci si ulož jeho řeči. Pokud se vrátíš k Všemohoucímu, budeš zbudován, vzdálíš zvrácenost od svého stanu. Valoun zlata polož do prachu a zlato z Ofíru mezi potoční kameny. Pak bude Všemohoucí tvými valouny zlata a hromadami stříbra. Tehdy budeš totiž mít z Všemohoucího rozkoš a svou tvář budeš pozvedat k Bohu. Budešli k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby. A když se pro něco rozhodneš, ať ti to vyjde; na tvých cestách zazáří světlo. Když budou druzí klesat, řekneš: Taková pýcha. Sklíčeného on zachrání. Vychvátí toho, kdo není nevinný, bude vychvácen čistotou tvých dlaní.