Jeremiáš 6:1-15
Jeremiáš 6:1-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké. Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou. Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své. Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní. Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její. Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho. Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití. Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou. Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny. Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm. Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem. A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin. Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
Jeremiáš 6:1-15 Bible 21 (B21)
„Synové Benjamínovi, prchněte, z Jeruzaléma utečte! V Tekoji na roh zatrubte, dejte znamení nad Bet-keremem: Od severu se blíží neštěstí, strašné ničení! Ta přelíbezná pastvina, Dcera sionská, bude zničena. Přitáhnou k ní pastýři se svými stády, postaví své stany kolem ní a každý spase, na co natrefí. ‚Připravte se k boji proti ní! Zaútočíme o poledni!‘ ‚Běda, den už se nachýlil, večer už vrhá dlouhý stín.‘ ‚Zaútočíme tedy v noci! Zboříme jejich pevnosti!‘“ Tak praví Hospodin zástupů: „Kácejte les, proti Jeruzalému násep navršte! To je to město, které čeká trest – je naplněné útlakem! Jako ze studny tryská voda, tak z toho města tryská zloba. Útlak a zhouba se v něm rozléhá, jeho bolesti a rány mám stále před očima. Jeruzaléme, nech se napravit, jinak se od tebe odvrátím; jinak tě obrátím v sutiny, v zemi, jež není k bydlení.“ Tak praví Hospodin zástupů: „Proberte pozůstatek Izraele, jako když se paběrkuje vinice. Znovu prohrábni její ratolesti, jako když vinař sbírá hrozny.“ S kým ale mohu mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají neobřezané uši, vůbec neposlouchají! Hle, Hospodinovo slovo je uráží, nelíbí se jim! Jsem plný Hospodinova hněvu, zadržovat už ho nemohu. „Vylij ho tedy na děti v ulicích i tam, kde se baví mládenci. Vždyť budou zachváceni muži i s ženami, ba i starci, kteří dožili své dny. Jejich domy pak připadnou jiným spolu s poli a ženami, až vztáhnu ruku na všechny, kdo žijí v této zemi, praví Hospodin. Vždyť od nejmenších až po největší každý jen hledá mrzký zisk; od proroků až po kněží každý jen podvádí. Můj těžce poraněný lid léčí ledabylými slovy: ‚Klid, jen klid‘ – jenže klid není! Copak se za své ohavnosti nestydí? Ne, oni stud vůbec neznají, ani se nezačervenají. Proto padnou mezi padlými, zhroutí se v čas zúčtování, praví Hospodin.“
Jeremiáš 6:1-15 Český studijní překlad (CSP)
Rychle do bezpečí, synové Benjamínovi, pryč z Jeruzaléma. V Tekóji trubte na beraní roh a nad Bétkeremem zapalte signální oheň, protože ze severu shlíží zlo a velká zkáza. Zničím tu krásnou a zhýčkanou dceru sijónskou. Přijdou k ní pastýři se svými stády, postaví si stany okolo ní a každý spase svůj podíl. Nachystejte proti ní válku. Povstaňte a vyrazme v poledne. Běda nám, protože den se chýlí ke konci a večerní stíny se prodlužují. Povstaňte, vyrazme v noci a zničme její paláce. Neboť toto praví Hospodin zástupů: Pokácejte stromy a navršte proti Jeruzalému obléhací násep. Je to město k tomu určené, uvnitř je plné útlaku. Jako studna uchovává svou vodu svěží, tak ono uchovává svěží své zlo. Je v něm slyšet násilí a zkáza, stále je přede mnou nemoc a rána. Dej si poradit, Jeruzaléme, jinak se od tebe má duše odvrátí, jinak tě učiním zcela opuštěnou, neobydlenou zemí. Toto praví Hospodin zástupů: Jistě budou paběrkovat ostatek Izraele jako révu. Vztáhni znovu svoji ruku jako česač hroznů na ratolesti. Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají ucpané uši, nejsou schopni dávat pozor. Hle, Hospodinovo slovo jim bylo k posměchu, nemají v něm zalíbení. Jsem plný Hospodinova hněvu, jsem vyčerpán tím, že ho musím snášet. Vylej ho na dítě na ulici a na mládence, kteří spolu důvěrně hovoří, vždyť i muž s ženou budou polapeni, stařec s tím, kdo je plný dnů. Jejich domy stejně jako pole a ženy budou předány jiným, neboť vztáhnu svou ruku proti obyvatelům této země, je Hospodinův výrok, protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí. Napravují zkázu mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin.