Jeremiáš 49:7-39

Sdílet

Jeremiáš 49:7-39 Bible Kralická 1613 (BKR)

Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich? Utíkejte, obraťe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho. Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou? Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl: Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte. Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš. Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou. Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji. Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi. To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin. I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími; Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka. Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně? Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich. Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého. Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se. Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moře zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti. Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrůza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku. Ale řkou: Jakž by nemělo ostáti město slovoutné, město radosti mé? Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den, dí Hospodin zástupů. A zanítím oheň ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy. Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaňte, táhněte proti Cedar, a vypleňte národy východní. Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol. Utecte, rozprchněte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost. Vstaňte, táhněte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpečně, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí. Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytků jejich v kořist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ně, dí Hospodin. I bude Azor příbytkem draků, pustinou až na věky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v něm syn člověka. Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, řkoucí: Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich. Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa, a rozptýlím je na všecky ty větry, tak že nebude národu, do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských. A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi, kteříž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ně zlé, prchlivost hněvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meč, dokudž jim konce neučiním. I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin. A však stane se v posledních dnech, že zase přivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin.

Jeremiáš 49:7-39 Bible 21 (B21)

Toto praví Hospodin zástupů o Edomu: „Copak už není moudrost v Temanu? Přišli rozvážní o rozum? Je jejich moudrost k ničemu? Obraťte se a utečte! Dedanští, skryjte se v dolině! Na Ezaua totiž přivedu neštěstí v čas, kdy s ním zúčtuji. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky. Přepadnou-li tě v noci zloději, vezmou jen to, co budou chtít. Já však Ezaua svléknu donaha, odhalím jeho úkryty, už se neschová! Jeho děti i příbuzní budou zničeni, nezbude mu soused, jenž by ho oslovil: ‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít, tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“ Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“ Od Hospodina jsem slyšel zprávu, že byl vyslán posel k národům: Šikujte se! Vzhůru k útoku! Válčete proti Edomu! „Hle, činím tě nepatrným mezi národy, mezi lidmi budeš v opovržení. Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ, a pýcha tvého srdce. V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí, obsadils horské vrcholy. I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil, i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin. Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora i s městy v jejich okolí, praví Hospodin, ani zde nebude nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník. Jako když lev vyráží z jordánského houští na zavlažené pastviny, stejně tak vyženu Edomce znenadání z jejich území. Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím? Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá? Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu: I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni i jejich pastvina se zhrozí nad nimi. Rachot jejich pádu otřese zemí, až k Rudému moři se ponese jejich křik. Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se, nad Bosrou křídla rozestře! Srdce edomských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech. O Damašku: „Chamát i Arpád leží v hanbě, neboť zlou zprávu slyšeli; zmítají se hrůzou jako moře, jež nelze utišit. Damašek slábne, zachvácen děsem se dává na útěk, jak rodička je sevřen v bolestech. Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti, to město radosti! Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích, všichni bojovníci budou v ten den zabiti, praví Hospodin zástupů. Zapálím na damašských hradbách oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“ Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil): „Vzhůru! Do boje proti Kedaru! Zahubte syny Východu! Stany i stáda jim budou vzaty, stanové plachty i všechny věci. Jejich velbloudi budou odvedeni pryč, ‚Hrůza všude kolem!‘ – tak na ně lidé zakřičí. Rychle! Dejte se na útěk! Chacorští, skryjte se v dolině! praví Hospodin. Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám, už na vás vymýšlí svůj plán. Vzhůru! Do boje proti národu, jenž žije v pohodlí a poklidu! praví Hospodin. Nemají vrata ani závory, žijí o samotě, v bezpečí. Jejich velbloudi jim budou uloupeni, jejich obrovská stáda budou kořistí. Ty, kteří si holí skráně, rozeženu do všech stran, praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad! Chacor se stane doupětem šakalů, věčnou pustinou. Nebude zde už nikdo žít, neusadí se tu žádný smrtelník.“ Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu. Tak praví Hospodin zástupů: „Hle, lámu luk Elamu – jeho hlavní sílu! Přivedu na Elam čtyři vichry ze čtyř nebeských stran a těmi vichry ho všude rozmetám, takže nezbude ani jeden národ, kam elamští utečenci nepřijdou. Vyděsím Elam před jeho nepřáteli, před těmi, kdo pasou po jejich životě. Uvedu na ně neštěstí, svůj planoucí hněv, praví Hospodin. Pošlu za nimi meč, abych je vyhladil. Ustanovím svůj trůn nad Elamem, abych odtud hubil krále i velmože, praví Hospodin. V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

Jeremiáš 49:7-39 Český studijní překlad (CSP)

O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: Cožpak už v Témanu není moudrost? Rozumným zmizela rada? Byla jejich moudrost zmařena? Utečte, obraťte se a usídlete se v hlubinách, obyvatelé Dedánu! Protože na něj přivedu Ezauovu pohromu, čas, kdy ho navštívím. Kdyby na tebe přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky? Kdyby přišli zloději v noci, budou ničit, dokud nebudou mít dost. Neboť já jsem obnažil Ezaua, odhalil jsem jeho skrýše, nebude se moci ukrýt. Jeho potomstvo je zničeno, jeho bratři i jeho sousedi -- už není. Zanech svoje sirotky, já je zachovám při životě a ať tvoje vdovy doufají ve mě. Neboť toto praví Hospodin: Hle, ti, kteří pít kalich správně neměli, pít musejí a ty bys měl zůstat bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, ale musíš pít. Vždyť jsem přísahal při sobě, je Hospodinův výrok, že Bosra se stane předmětem hrůzy, potupou, pustinou a kletbou a všechna její města se stanou věčnými troskami. Slyšel jsem zprávu od Hospodina, vyslanec byl poslán mezi národy: Shromážděte se a vytáhněte proti ní, povstaňte k boji. Neboť hle, učiním tě malým mezi národy, opovrženým mezi lidmi. Hrůza, kterou jsi budil, tě podvedla, i domýšlivost tvého srdce, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, tebe, jenž jsi obsadil vrchol kopce. Ačkoliv stavíš své hnízdo vysoko jako orel, svrhnu tě odtamtud, je Hospodinův výrok. Edóm se stane děsivou krajinou; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Jako po vyvrácení Sodomy, Gomory a jejich sousedních měst, praví Hospodin, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat. Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelenou pastvinu, ale v okamžiku ho z ní zaženu a určím nad ní toho, kdo je vyvolený. Neboť kdo je jako já? Kdo mě předvolá k soudu? Kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí? Proto slyšte Hospodinovo rozhodnutí, které učinil o Edómu, jeho plány, které vymýšlí proti obyvatelům Témanu: Jistě je budou vláčet, i nejmenší ze stáda. Jistě kvůli nim zpustoší jeho pastvinu. Zvukem jejich pádu se třese země. Zní volání, jeho zvuk je slyšet až u Rákosového moře. Hle, vzlétne jako orel, poletí a roztáhne svá křídla nad Bosrou. V onen den bude srdce edómských hrdinů jako srdce ženy v porodních bolestech. O Damašku. Chamát a Arpád je zahanben, protože slyšeli zlou zprávu. Jsou bezradní, jako když je na moři nepokoj a nemůže se utišit. Damašek ochabl, obrátil se na útěk. Zmocnilo se ho zděšení, zachvátila jej tíseň a bolest jako rodičku. Jak je opuštěné slavné město, město radosti! Proto jeho mládenci padnou na jeho náměstích a v onen den všichni bojovníci zahynou, je výrok Hospodina zástupů. Zapálím oheň na hradbách Damašku a ten stráví Benhadadovy paláce. O Kédaru a o královstvích Chasóru, která pobil babylonský král Nebúkadnesar. Toto praví Hospodin: Povstaňte, vytáhněte proti Kédaru a zničte syny východu. Vezmou jejich stany a jejich stáda, jejich stanové plachty a všechny jejich nástroje; jejich velbloudy odvedou pro sebe a budou na ně volat: Všude kolem hrůza. Utečte, rychle prchněte, usídlete se v hlubinách, obyvatelé Chasóru, je Hospodinův výrok, protože babylonský král Nebúkadnesar o vás učinil rozhodnutí a vymýšlí proti vám plán. Vstaňte, vytáhněte proti národu, který bezstarostně bydlí v bezpečí, je Hospodinův výrok; nemá vrata ani závory, bydlí o samotě. Jejich velbloudi se stanou kořistí, stáda jejich dobytka lupem. Rozptýlím je do všech větrů, ty s vyholenými skráněmi, a ze všech stran na ně přivedu pohromu, je Hospodinův výrok. Chasór se stane doupětem šakalů, zcela opuštěným místem navěky, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat. Hospodinovo slovo, které se stalo k proroku Jeremjášovi o Élamu na počátku kralování judského krále Sidkijáše: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zlomím luk Élamu, prvotinu jeho síly. Přivedu proti Élamu čtyři větry od čtyř konců nebes a rozptýlím je do všech těchto větrů a nebude národ, kam by zapuzení z Élamu nepřišli. Roztřesu Élam strachem před jejich nepřáteli, před těmi, kdo usilují o jejich život. Přivedu na ně zlo, svůj planoucí hněv, je Hospodinův výrok. Pošlu za nimi meč, dokud s nimi neskoncuji. Postavím v Élamu svůj trůn a odstraním odtamtud krále i knížata, je Hospodinův výrok. Ale v posledních dnech se stane, že změním Élamův úděl, je Hospodinův výrok.