Jeremiáš 10:1-25

Sdílet

Jeremiáš 10:1-25 Bible Kralická 1613 (BKR)

Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský. Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané. Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka, Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo. Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou. Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci. Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě. A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost. Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých. Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho. (Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.) Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa. Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich. Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou. Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů. Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této. Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto: Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti. Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé. Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest. Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků. Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj. Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne. Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.

Jeremiáš 10:1-25 Bible 21 (B21)

„Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský. Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané. To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem, ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel. Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“ Nikdo není, Hospodine, jako ty! Jsi veliký a velikou mocí jsi pověstný. Kdo by se tě nebál, Králi národů? Jen ty zasloužíš úctu! Mezi mudrci všech národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. Do jednoho jsou to nechápaví tupci a jejich nauky jsou pouhé nesmysly: dřevo, tepané stříbro ze zámoří a zlato dovezené z dálné ciziny. Ten výtvor truhláře a kovotepce pak oblékají purpurem a šarlatem – všechno je to dílo zručného umělce. Ale Hospodin je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy neobstojí, když se rozhněvá. Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“ On ale svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem! Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic. Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají. Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny. Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje. Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země! Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“ Běda mi, má rána bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tuhle bolest jistě vydržím. Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všechny provazy. Děti mě opustily a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by postavil mé přístřeší. Pastýři, ti tupci, se Hospodina neptali, a proto se jim nedaří – celé stádo se jim rozuteklo pryč. Slyš, už přichází zpráva: Ze severní země se blíží vřava! Judská města se obrátí v trosky, kde žijí jen šakali. Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí. Trestej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě nezdrtíš. Vylij svou zuřivost raději na národy, které se k tobě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvému jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jákoba spolykali, pohltili, zhltali, jeho domovinu zničili!

Jeremiáš 10:1-25 Český studijní překlad (CSP)

Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský. Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy. Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. Vezmou třeba kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou. Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo. Jejich bohové jsou jako strašák v okurkovém poli; nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou. Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno. Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. Vespolek jsou hloupí a blázniví, naučení nicotných model je jen dřevo. Tepané stříbro, dovezené z Taršíše a zlato z Úfázu; je to dílo řemeslníka a zlatníkových rukou. Jejich oděv je modrý a purpurový, všechno je to dílo zručných mužů. Ale Hospodin je pravý Bůh, on je živý Bůh a věčný král. Před jeho hněvem se třese země, národy nevydrží jeho rozhořčení. Toto jim řekněte: Bohové, kteří nebesa a zemi neučinili, zmizí ze země a zpod těchto nebes. Svou silou Hospodin učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa. Když vydá hlas, bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr. Všichni lidé jsou hloupí a bez poznání, všichni zlatníci jsou zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch. Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou. Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů. Seber ze země své zavazadlo, ty, která zůstáváš v obležení, neboť toto praví Hospodin: Hle, tentokrát vyvrhnu obyvatele této země a způsobím jim soužení, aby to pocítili. Běda mi pro mou zkázu, moje rána je nevyléčitelná. Řekl jsem: Ovšem, je to utrpení, které unesu. Můj stan je zničen, všechna má lana jsou zpřetrhána. Moji synové mi odešli, a už zde nejsou. Není, kdo by mi znovu postavil stan a upevnil mi stanové plachty. Vždyť pastýři byli hloupí a nehledali Hospodina, proto nejednali rozumně a celé jejich stádo bylo rozptýleno. Slyš! Hle, přichází zpráva a hřmot ze severní země, aby judská města učinil zcela opuštěnými místy, doupětem šakalů. Vím, Hospodine, že člověk nemá svou cestu ve své moci a že ten, kdo chodí, neurčuje svoje kroky. Naprav mě, Hospodine, jen podle práva, ne ve svém hněvu, jinak mě vyhladíš. Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají a na čeledě, které nevzývají tvé jméno, protože pohltily Jákoba, pohltily jej a zničily, zpustošily jeho bydliště.