Soudců 1:1-36

Sdílet

Soudců 1:1-36 Bible Kralická 1613 (BKR)

Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním? Jimž řekl Hospodin: Juda nechť táhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho. (Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému: Potáhni se mnou k dobývání losu mého, abychom bojovali proti Kananejskému, a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého. I táhl s ním Simeon. Tedy vytáhl Juda, i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich, a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů. Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku, bojovali proti němu, a porazili Kananejského i Ferezejského. Když pak utíkal Adonibezek, honili ho, a chytivše jej, zutínali mu palce u rukou i noh. Tedy řekl Adonibezek: Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým; jakž jsem činil, tak odplatil mi Bůh. I přivedli jej do Jeruzaléma, a tam umřel. Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém, a vzavše jej, zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili. Potom také vytáhli synové Judovi, aby bojovali proti Kananejskému, bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách. Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému, kterýž bydlil v Hebronu, (jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe,) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie. A odtud byl táhl na obyvatele Dabir, (jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer). Kdežto řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dám jemu Axu dceru svou za manželku. Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenezův, bratra Kálefova mladšího, i dal jemu Axu dceru svou za manželku. Stalo se pak, že když přišla k němu, ponukla ho, aby prosil otce jejího za pole; i ssedla s osla. A řekl jí Kálef: Cožť jest? A ona odpověděla: Dej mi dar; poněvadžs mi dal zemi suchou, dej mi také studnice vod. I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách. Synové také Cinejského, tchána Mojžíšova, odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu, jenž jest k straně polední městu Arad; a odšedše, bydlili s lidem tím. Potom táhl Juda s Simeonem, bratrem svým, a porazili Kananejské přebývající v Sefat, a zkazili je. I nazváno jest jméno města toho Horma. Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho, i Aškalonu s pomezím jeho, též Akaronu a pomezí jeho. Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli. I dali Kálefovi Hebron, jakož byl mluvil Mojžíš, a vyhnal odtud tři syny Enakovy. Jebuzejského pak, bydlícího v Jeruzalémě, nevyhnali synové Beniamin; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne. Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel, a Hospodin byl s nimi. Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel, kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza. Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města, řekli jemu: Medle ukaž nám, kudy bychom mohli vjíti do města, a učinímeť milost. Kterýžto ukázal jim, kudy by mohli vjíti do města; i vyhubili to město mečem, muže pak toho se vší čeledí jeho propustili. I šel muž ten do země Hetejských, kdež vystavěl město, a nazval jméno jeho Lůza; to jest jméno jeho až do tohoto dne. Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho, ani Tanach a městeček jeho, ani obyvatelů Dor a Jibleam, a Mageddo a městeček jejich; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té. Když se pak zsilil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal. Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer, protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer. Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron, a obyvatelů Naalol, protož bydlil Kananejský u prostřed něho, a dával jemu plat. Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu, ani Ahalab, ani Achzib, ani Helba, ani Afek, ani Rohob. I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té, nebo nevyhnal jich. Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes, ani obyvatelů Betanat, protož bydlil mezi Kananajeskými přebývajícími v zemi té; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat. Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách, tak že nedali jim scházeti do údolí. Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres, v Aialon a v Salbim, ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy, uvedeni jsou pod plat. Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim, od skály jejich i výše.

Soudců 1:1-36 Bible 21 (B21)

Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“ Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“ Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kananejcům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel. Juda vytáhl a Hospodin vydal Kananejce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000. Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kananejce i Perizejce pobili, ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou. Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel. Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili. Potom sestoupili, aby bojovali proti Kananejcům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří. Vytáhli také proti Kananejcům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje. Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer). Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu. Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“ „Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot. S Judovými syny vytáhli z Palmového města do judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními. Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kananejce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba. Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí, ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří. Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů. Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes. Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi. Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz), uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“ Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili. Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes. Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kananejci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat. Když Izrael později zesílil, podrobil Kananejce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil. Efraim nebyl s to vyhnat Kananejce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi. Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kananejci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím. Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu. Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kananejských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat. Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kananejských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím. Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny. Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím. Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.

Soudců 1:1-36 Český studijní překlad (CSP)

I stalo se po smrti Jozua, že se synové Izraele doptávali Hospodina: Kdo z nás vytáhne proti Kenaancům jako první, aby s nimi vedl válku? A Hospodin odpověděl: Vytáhne Juda. Hle, vydal jsem tu zemi do jeho ruky. Juda řekl svému bratru Šimeónovi: Vytáhni se mnou do území mého losu a bojujme proti Kenaancům. A já s tebou také půjdu do území tvého losu. Šimeón šel tedy s ním. Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů. Přitom nalezli v Bezeku Adoníbezeka, bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce. Adoníbezek však utekl a oni jej pronásledovali. Chytili ho a usekli mu palce na rukou i na nohou. Adoníbezek nato řekl: Sedmdesát králů s useknutými palci na rukou a na nohou sbírávalo pod mým stolem. Jak jsem jednal já, tak mi Bůh odplatil. Přivedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel. Synové Judovi bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ho ostřím meče a město podpálili. Potom synové Judovi sestoupili do boje s Kenaanci sídlícími na pohoří, v Negebu a v Šefele. Tak táhl Juda proti Kenaancům, sídlícím v Chebrónu (jméno Chebrónu bylo předtím Kirjatarba) a pobili Šéšaje, Achímana a Talmaje. Odtud táhl proti obyvatelům Debíru (jméno Debíru bylo předtím Kirjatsefer). Tehdy řekl Káleb: Kdo přepadne Kirjatsefer a dobude ho, tomu dám svou dceru Aksu, za ženu. Dobyl ho Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Káleba, a on mu dal svou dceru Aksu za ženu. I stalo se, když přišla, že jej navedla, aby žádal od jejího otce pole. Sesedla z osla a Káleb se jí zeptal: Jaké máš přání? Odpověděla mu: Dej mi požehnání, protože jsi mě provdal do jižní země, dej mi vodní nádrže. Káleb jí tedy dal horní i dolní nádrže. Synové Kénijce, Mojžíšova tchána, vytáhli z Írhatmarímu se syny Judovými do judské pustiny, která je na jih od Aradu, putovali a usadili se s tím lidem. A Juda šel se svým bratrem Šimeónem, pobili Kenaance sídlící v Sefatu a zasvětili je zkáze. Potom nazvali to město jménem Chorma. Juda také dobyl Gazu a její území, Aškalón a jeho území a Ekrón a jeho území. Hospodin byl s Judou a ten si podrobil pohoří. Ale nebyl schopen podrobit si obyvatele údolí, protože měli železné vozy. Kálebovi dali Chebrón, jak to Mojžíš vyhlásil, a on odtamtud vyhnal tři syny Anákovy. Avšak Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, si synové Benjamínovi nepodrobili a Jebúsejci pobývali se syny Benjamínovými v Jeruzalémě až do tohoto dne. Také dům Josefův vystoupil k Bételu a Hospodin byl s nimi. Dům Josefův pak provedl v Bételu průzkum; jméno toho města bylo předtím Lúz. Průzkumníci viděli muže vycházejícího z města a řekli mu: Ukaž nám teď průchod do města a my ti prokážeme milosrdenství. Ukázal jim tedy průchod do města. Oni to město vybili ostřím meče, ale toho muže a celou jeho rodinu propustili. A ten muž šel do chetejské země, vystavěl město a nazval je jménem Lúz. To je jeho jméno až do tohoto dne. Manases si však nepodrobil Bétšeán a jeho vesnice, Taanak a jeho vesnice, obyvatele Dóru a jeho vesnic, obyvatele Jibleámu a jeho vesnic a obyvatele Megida a jeho vesnic. Kenaanci si tedy umínili v této zemi zůstat. I stalo se, když se Izrael vzmohl, že uložil Kenaancům nucené práce, ale úplně si je nepodrobil. Ani Efrajim si nepodrobil Kenaance, sídlící v Gezeru a Kenaanci pobývali uprostřed něj v Gezeru. Zabulón si nepodrobil obyvatele Kitrónu a obyvatele Nahalólu. Kenaanci pobývali uprostřed nich a byli vydáni na nucené práce. Ašer si nepodrobil obyvatele Aka, obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu. Ášerovci tak sídlili uprostřed Kenaanců usazených v zemi, protože si je nepodrobili. Neftalí si nepodrobil obyvatele Bétšemeše a obyvatele Bétanatu a pobýval mezi Kenaanci usazenými v té zemi. Obyvatelé Bétšemeše a Bétanatu jim byli vydáni na nucené práce. Emorejci zatlačili syny Danovy do pohoří, neboť jim nedovolili sestupovat do údolí. Emorejci si tedy umínili zůstat v Harcheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Těžce na ně dolehla ruka domu Josefova a byli vydáni na nucené práce. Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sély až nahoru.