Izaiáš 2:6-22 - Compare All Versions

Sdílet

Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují. K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není. Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich. Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim. Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho. Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den. Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen, I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské, I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené, I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou, I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná. A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den, Modly pak docela vymizejí. Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům. I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?

Ty jsi však opustil svůj lid, dům Jákobův, neboť je plný kouzel z Východu a filištínského věštění – tleskají výplodům cizinců! Jejich země je plná stříbra, zlata a nepřeberných pokladů. Jejich země je plná koní a vozů bezpočtu. Jejich země je plná model; vlastnímu dílu se klanějí, tomu, co sami vyrobí. Člověk je sražen, kdekdo se ponižuje – nepozvedej je! Schovej se do skal, člověče, zahrab se do země v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem! Ponížen bude hrdý pohled člověka, lidská pýcha bude sražena; jen Hospodin bude vyvýšen v ten den. Hospodin zástupů totiž chystá den pro všechny pyšné nadutce, pro všechny, kdo se povyšují a budou poníženi – pro všechny ztepilé libanonské cedry, pro všechny statné bášanské duby, pro všechny strmé hory, pro všechny vznešené výšiny, pro všechny hrdé bašty, pro všechny pevné hradby, pro všechny mořské lodi, pro všechny skvělé koráby. Ponížena bude hrdost člověka, lidská pýcha bude sražena; v ten den bude vyvýšen jen Hospodin a modly zcela vymizí. Lidé se schovají do skalních jeskyní, do děr pod zemí v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem. V ten den člověk zahodí mezi netopýry a potkany své stříbrné modly, své zlaté modly, které si vyrobil ke klanění. Tehdy se schová do skalních slují, do horských rozsedlin v hrůze před Hospodinem, před jeho slavným majestátem, až povstane, aby zděsil zem. Přestaňte tedy obdivovat člověka – vždyť sotva svůj dech popadá! Za co by asi mohl stát?

Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama. Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim! Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti. Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den. Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo: Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby, na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší, na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu, na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty. A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen a nicotnosti zcela pominou. A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům, aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí. Přestaňte se spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; vždyť za co má být považován?