Ozeáš 11:1-8
Ozeáš 11:1-8 Bible Kralická 1613 (BKR)
Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili, Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu. Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti. Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich. Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se.
Ozeáš 11:1-8 Bible 21 (B21)
Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta. Čím jsem je ale volal víc, tím více ode mě odcházeli pryč – baalům přinášeli oběti, modly uctívali kadidly. Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil. Táhl jsem je provazy lidskosti a lany milování. Byl jsem jim tím, kdo nadnáší jho, které nosí na šíji; skláněl jsem se k nim, abych je nakrmil. Nevrátí se snad do Egypta? Asýrie jim bude kralovat! Protože se odmítli vrátit ke mně, v jejich městech bude řádit meč; roztříští jejich závory, jejich úmysly pohltí. Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit; i když k Nejvyššímu volají, nepozvedne je vůbec nic. Copak se tě, Efraime, mohu vzdát? Mohu tě, Izraeli, vydat napospas? Copak s tebou jak s Admou naložím? Zachovám se k tobě jako k Cebojim? Srdce se ve mně obrací, v nitru jsem pohnut lítostí.
Ozeáš 11:1-8 Český studijní překlad (CSP)
Když byl Izrael mládencem, zamiloval jsem si ho, z Egypta jsem povolal svého syna. Čím víc jsem je volal, tím víc ode mě odcházeli, obětovali baalům a pálili oběti modlám. Já jsem učil Efrajima chodit, bral ho na své paže, ale nepoznali, že jsem je uzdravil já. Táhl jsem je lidskými provazy, pouty lásky, byl jsem pro ně jako ten, kdo nadlehčuje jho na jejich čelistech, nakláněl jsem se k nim a krmil je. Ne! Navrátí se do egyptské země a jeho králem bude Asýrie, protože se odmítli obrátit. V jeho městě bude řádit meč, bude ničit jeho žvanily, pohltí je za jejich rady. Můj lid se drží odvrácení ode mě, společně volají k Baalovi, ale on je nevyvýší. Jak bych tě mohl vydat, Efrajime? Jak bych tě mohl předat, Izraeli? Jak bych tě mohl vydat jako Admu? Jak bych s tebou mohl učinit to co se Sebójimem? Mé srdce se ve mně změnilo, je vzbuzen všechen můj soucit.