Ozeáš 10:1-15
Ozeáš 10:1-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobě. Èím více mívá ovoce svého, tím více rozmnožuje oltáře, a čím lepší jest země jeho, tím více vzdělává obrazy. Klade díly srdce jejich, pročež vinni jsou. Onť poboří oltáře jejich, popléní obrazy jejich, Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále, nýbrž aniž se bojíme Hospodina, a král co by nám učinil? Mluví slova, klnouce se lživě, když činí smlouvu, a soud podobný jedu roste na záhonech polí mých. Z příčiny jalovic Betavenských děsiti se budou obyvatelé Samařští, když kvíliti bude nad nimi lid jejich i kněží jejich, (kteříž příčinou jejich nyní pléší), proto že sláva jejich zastěhuje se od nich. Ano i sám lid do Assyrie zaveden bude v dar králi, kterýž obhájce býti měl; Efraim hanbu ponese, a Izrael styděti se bude za své předsevzetí. Vyhlazen bude král Samařský jako pěna na svrchku vody. Vypléněny budou také výsosti Avenu, hřích Izraelských, trní a hloží zroste na oltářích jejich. I dějí horám: Přikrejte nás, a pahrbkům: Padněte na nás. Ode dnů Gabaa hřešil jsi, Izraeli. Tamť jsou ostáli, nepostihla jich v Gabaa válka proti nešlechetným. A protož podlé líbosti své svíži je; nebo sberou se na ně národové k svázání jich, pro dvojí nepravost jejich. Nebo Efraim jest jalovička, kteráž byla vyučována; mlatbu miluje, ačkoli jsem já nastupoval na tučný krk její, abych k jízdě užíval Efraima, Juda aby oral, a Jákob vláčil. A říkal jsem: Rozsívejte sobě k spravedlnosti, žněte k milosrdenství, ořte sobě ouhor, poněvadž čas jest k hledání Hospodina, ažby přišel a dštil vám spravedlností. Ale orali jste bezbožnost, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži; nebo doufáš v cestu svou a ve množství reků svých. Protož povstane rozbroj mezi lidem tvým, i každá pevnost tvá zpuštěna bude, tak jako zpustil Salman Bet Arbel v den boje; matky s syny rozrážíny budou. Aj, toť vám způsobí Bethel pro přílišnou nešlechetnost vaši; na svitání docela vyhlazen bude král Izraelský.
Ozeáš 10:1-15 Bible 21 (B21)
Izrael býval bujná réva, která své hrozny plodila. Čím víc však míval ovoce, tím víc si stavěl oltáře. Čím lepší byla jeho zem, tím líp si zdobil sloupy posvátné. Jejich srdce je úlisné, teď už je ale stihne trest: Hospodin zboří jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztluče! „Nemáme krále,“ řeknou tehdy, „neboť jsme Hospodina nectili. I kdybychom však krále měli, jak by nám mohl pomoci?“ Vedou své řeči, uzavírají smlouvy lživými sliby a jejich spory bují jako pelyněk na poli zoraném. Strachovat se budou samařští obyvatelé o to bet-avenské veletele. Jeho lid nad ním bude lkát, jeho kněží budou naříkat, že je ta jeho sláva opustila. I samo tele odnesou do Asýrie jako dar pro jejich velkokrále. Efraim tehdy bude zahanben, vlastní plány zklamou Izrael! Zanikne Samaří i jeho král tak jako pěna na vodách. Zničena budou avenská návrší – ten izraelský hřích – a na jejich oltářích vzroste trní a bodláčí. Tehdy řeknou horám: „Skryjte nás,“ a pahorkům: „Padněte na nás!“ Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní, tam jsi se tehdy zastavil. Copak je nepostihl tehdy v Gibeji boj proti pachatelům bezpráví? Potrestám je, kdy budu chtít: Národy se spojí proti nim, aby je spoutaly za jejich dvojí hřích. Efraim býval povolná jalovička, která obilí ráda mlátila. Teď ale její krásnou šíji zapřáhnu a Efraima poženu: Juda bude orat a Jákob vláčet. Spravedlnost sejte a lásku sklízejte; zorejte ladem ležící zem! Čas hledat Hospodina je přece zde, ať přijde a spravedlností vás zalije. Vy jste však pěstovali podlost a sklízeli jste zlo, živili jste se přetvářkou! Protožes spoléhal na vlastní cestu a na množství svých hrdinů, vypukne proti tvému lidu válka, každá tvá pevnost bude zbořena. Jako když Šalman v boji zbořil Bet-arbel, když matky s dětmi ubíjel, právě tak v Bet-elu dopadnete – vaše zločiny jsou tak zlé! Za svítání, než začne den, král Izraele bude zahuben.
Ozeáš 10:1-15 Český studijní překlad (CSP)
Izrael je rozbujelá réva, která vydává hojné ovoce. Čím více měl ovoce, tím více nadělal oltářů, čím lépe se dařilo jeho zemi, tím více dávali do pořádku posvátné sloupy. Jejich srdce je rozdělené, nyní ponesou vinu. On rozbije jejich oltáře, zničí jejich posvátné sloupy. Vždyť teď říkají: Nemáme krále! Protože jsme se nebáli Hospodina, co pro nás může udělat král? Vyslovují prázdná slova, falešně přísahají a uzavírají smlouvy, takže právo bují na brázdách pole jako jedovatý plevel. Obyvatelé Samaří se strachují o betávenské tele. Jeho lid bude nad ním truchlit, jeho žreci budou naříkat nad ním, nad jeho slávou, protože se od něho odstěhovala. Také to tele bude odneseno do Asýrie jako dar mocnému králi. Efrajima se zmocní hanba, Izrael se bude stydět za své rozhodnutí. Samaří i jeho král zahyne jako pěna na povrchu vody. Návrší Ávenu, hřích Izraele, budou zničena. Na jejich oltářích vyroste trní a bodlák. Tehdy řeknou horám: Přikryjte nás! A kopcům: Padněte na nás. Ode dnů Gibeje jsi hřešil, Izraeli, tam zůstali stát. Nedostihne je v Gibeji válka proti vzpurným synům? Podle své touhy je budu káznit; shromáždím proti nim národy, až budou spoutáni pro svoji dvojí vinu. Efrajim byl jhu navyklá jalovice, která ráda mlátí. Já jsem položil jho na její krásnou šíji. Zapřáhnu Efrajima, Juda bude orat, Jákob bude vláčet. Zasévejte si pro spravedlnost, sklízejte podle milosrdenství, zorejte si úhor! Je čas hledat Hospodina, dokud nepřijde a nezavlaží vás spravedlností. Orali jste ničemnost, sklidili jste zvrácenost, jedli jste ovoce podvodu. Protože jsi doufal ve svou cestu, ve množství svých hrdinů, povstane válečná vřava proti tvému lidu a všechny tvoje pevnosti budou zničeny. Jako Šalman zničil Bétarbél v den boje, kdy byly rozdrceny matky se syny, tak učiním s vámi, Bétele, za vaše strašné zlo. Za rozbřesku jistě izraelský král zahyne.