Genesis 29:1-20
Genesis 29:1-20 Bible Kralická 1613 (BKR)
Tedy Jákob vstav, odšel do země východní. A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran. I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe. I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste. A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal. Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému. I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech. Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc. Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá? (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel. Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři. I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou. Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.
Genesis 29:1-20 Bible 21 (B21)
Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů. Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny. Jákob se jich zeptal: „Odkud jste, bratři?“ „Z Cháranu,“ odpověděli. „A znáte Lábana, syna Náchorova?“ zeptal se jich. „Známe,“ odpověděli. Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“ „Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“ Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“ „To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“ A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, Lában mu řekl: „Opravdu jsi má krev a tělo!“ Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc, Lában mu řekl: „I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu.“ (Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel. Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“ Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“ A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval.
Genesis 29:1-20 Český studijní překlad (CSP)
Potom se Jákob zvedl a šel do země synů východu. Tu se podíval a uviděl studnu v poli a při ní tam odpočívala tři stáda ovcí. Z té studny se totiž napájela stáda a na otvoru studny ležel velký kámen. Když se tam všechna stáda shromáždila, odvalovali kámen z otvoru studny a dávali ovcím pít. Pak vraceli kámen na otvor studny, zpět na jeho místo. Jákob se jich zeptal: Odkud jste, bratři? Odpověděli: Jsme z Cháranu. Zeptal se jich: Znáte Lábana, syna Náchorova? Řekli: Známe. Dále se jich zeptal: Jak se mu daří? Odpověděli: Dobře. Hle, jeho dcera Ráchel přichází se stádem. Tu řekl: Hle, ještě je jasný den, ještě není čas shromažďovat dobytek. Napojte ovce a jděte je pást. Odpověděli: Nemůžeme, dokud nebudou shromážděna všechna stáda a nebude odvalen kámen z otvoru studny. Pak napojíme ovce. Ještě s nimi mluvil, když přišla Ráchel s ovcemi svého otce; byla totiž pastýřkou. Jakmile Jákob uviděl Ráchel, dceru Lábana, bratra své matky, a ovce Lábana, bratra své matky, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a napojil ovce Lábana, bratra své matky. Nato Jákob Ráchel políbil, pozvedl hlas a rozplakal se. Pak Jákob Ráchel oznámil, že je příbuzný jejího otce, že je synem Rebeky. Ona běžela a oznámila to svému otci. Jakmile Lában uslyšel zprávu o Jákobovi, synu své sestry, vyběhl mu vstříc, objal ho a políbil a uvedl ho do svého domu. On pak to všechno vypravoval Lábanovi. Lában mu pak řekl: Ty jsi vskutku má kost a moje tělo. I pobyl u něho po dobu jednoho měsíce. Pak Lában Jákobovi řekl: Budeš mi snad sloužit zadarmo, protože jsi můj příbuzný? Oznam mi, jaká bude tvá odměna. Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší se jmenovala Ráchel. Lea měla vlídné oči, ale Ráchel byla krásné postavy a krásného vzhledu. Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel. Lában odpověděl: Lépe, když ji dám tobě, než kdybych ji dal někomu jinému. Zůstaň u mne. Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval.