Ezechiel 12:1-28
Ezechiel 12:1-28 Bible Kralická 1613 (BKR)
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou. Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou. Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují. Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni. Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému. I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí: Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš? Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho. Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou. A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země. Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře. Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati. I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách. Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí, A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní. Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin. Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění? Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění. Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského, Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje. Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.
Ezechiel 12:1-28 Bible 21 (B21)
Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Synu člověčí, bydlíš mezi bandou vzbouřenců. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože je to banda vzbouřenců. Synu člověčí, sbal si ranec jako vyhnanec a před jejich očima odejdi za bílého dne do vyhnanství. Před jejich očima odejdi z domova pryč do vyhnanství. Snad tomu porozumí, i když jsou banda vzbouřenců. Za bílého dne, před jejich očima vynes svůj ranec sbalený jako do vyhnanství. K večeru se pak před jejich očima vydej na cestu, jako odcházejí vyhnanci. Před jejich očima se prokopej zdí a vynes tudy své věci ven. Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení.“ Udělal jsem tedy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vynesl svůj ranec sbalený jako do vyhnanství, k večeru jsem se vlastníma rukama prokopal zdí a po setmění jsem své věci před jejich očima odnesl na zádech pryč. Ráno jsem dostal slovo Hospodinovo: „Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?‘ Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě. Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí! I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem. Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní. Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu. Tak poznají, že já jsem Hospodin – až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích. Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“ Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít. Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel. Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“ Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘ Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní. Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění, neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin.“ Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.‘ Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin.“
Ezechiel 12:1-28 Český studijní překlad (CSP)
I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, bydlíš uprostřed domu vzpoury, těch, kteří mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože jsou dům vzpoury. A ty, lidský synu, připrav si věci pro vyhnanství a odstěhuj se ve dne před jejich očima. Odstěhuješ se ze svého místa na jiné místo před jejich očima. Snad prohlédnou, že jsou dům vzpoury. Své věci vyneseš jako věci pro vyhnanství ve dne před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako při odchodu vyhnanců. Před jejich očima si pro sebe prokopej otvor ve zdi a vyneseš to skrze ni. Před jejich očima si to vyzvedneš na rameno, vyneseš za soumraku, zakryješ si tvář a nepodíváš se na zemi, protože jsem tě dal domu izraelskému jako znamení. I učinil jsem tak, jak mi bylo přikázáno. Své věci jsem vynesl ve dne jako věci pro vyhnanství a večer jsem pro sebe ručně prokopal ve zdi otvor. Za soumraku jsem to vynesl a vyzvedl na rameno před jejich očima. I stalo se ke mně zrána Hospodinovo slovo: Lidský synu, cožpak se tě nezeptali, dům izraelský, dům vzpoury, co to děláš? Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos je pro knížete v Jeruzalémě a pro celý dům izraelský, pro ty, kteří jsou uprostřed nich. Řekni: Já jsem pro vás znamením. Jak jsem to udělal já, tak se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí. A kníže, který je uprostřed nich, si za soumraku vyzvedne na rameno věci a vyjde. Prokopají se skrze zeď, aby ho vyvedli skrze ni. Zakryje si tváře, jelikož je to on, kdo nezahlédne okem zemi. Rozprostřu nad ním svou síť, bude chycen do mé lovecké sítě a přivedu ho do Babylona, do země Chaldejců, ale neuvidí ji; tam zemře. A všechny, kteří jsou okolo něj, jemu ku pomoci a všechny jeho šiky rozptýlím do všech stran a vytasím za nimi meč. A poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích. Ale zachovám z nich tolik mužů před mečem, před hladem a před morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi národy, kamkoli přijdou. I poznají, že já jsem Hospodin. A stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, svůj chléb jez s třesením a svou vodu pij s chvěním a s obavou. A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst s obavou a svou vodu budou pít v skleslosti, protože země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, kvůli násilí všech obyvatel v ní. Obydlená města budou zpustošena a země se stane spouští. I poznáte, že já jsem Hospodin. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, co to máte za pořekadlo o izraelské zemi, když říkáte: Dny budou dlouhé a každé vidění přijde vniveč? Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Skoncoval jsem s tímto pořekadlem a už ho v Izraeli nebudou užívat. Nýbrž promluv k nim: Přiblížily se ty dny i záměr každého vidění. Už totiž nebude uprostřed domu izraelského žádné klamné vidění a lichotivá věštba. Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Lidský synu, pohleď na dům izraelský. Říkají: Vidění, které on vidí, se týká doby po mnoha dnech, prorokuje pro vzdálené časy. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už se neoddálí žádné z mých slov. Slovo, které promluvím, se uskuteční, je výrok Panovníka Hospodina.