Kazatel 8:2-15
Kazatel 8:2-15 Bible Kralická 1613 (BKR)
Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží. Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by. Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš? Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého. Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží, Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí? Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného. Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému. A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost. Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho. S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím. Jest marnost, kteráž se děje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by činili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by činili skutky spravedlivých. Protož jsem řekl: I to také jest marnost. A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bůh pod sluncem.
Kazatel 8:2-15 Bible 21 (B21)
Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu. Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane! Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš? Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého, moudrý ví v srdci kdy, jak a co. Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž, že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost? Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil, dnem svojí smrti nikdo nevládne. Nikdo nemá úniku z té bitvy, zlosyn se nezachrání ani zločinem. To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě. Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost! Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo. Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím: Dobře se povede bohabojným, neboť žijí v bázni před Bohem. Zlosynu se však dobře nepovede, nedlouhý život mu prchne jako stín, neboť se Boha nebojí. Na zemi se však děje ta marnost, že spravedlivým se vede, jako by páchali zločiny, zatímco zlosynům se vede, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost. Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.
Kazatel 8:2-15 Český studijní překlad (CSP)
Já pravím: Králův příkaz zachovávej, ale z důvodu přísahy při Bohu se neunáhli. Až budeš od něj odcházet, nezůstávej ve zlém záměru, protože on učiní všechno, co chce; na to má královské slovo pravomoc. Kdo mu může říct: Co to děláš? Kdo zachovává příkaz, nepozná nic zlého. Moudré srdce rozezná čas i správný způsob. Neboť každý záměr má svůj čas i správný způsob, přestože na něm lpí velké lidské zlo. Nikdo totiž neví, co se stane. Vždyť kdo mu oznámí to, co se stane? Není člověka panujícího nad větrem tak, že by zadržel vítr, nikdo nemá pravomoc nade dnem smrti, nemůže se vyhnout boji. A ničemnost nepomůže těm, kdo ji páchají. Tohle všechno jsem viděl, když jsem obrátil svou pozornost k veškerému dílu, které se konalo pod sluncem: Čas, kdy člověk panoval nad člověkem k jeho škodě. Přitom jsem viděl pohřbené ničemy, že přicházeli; odejdou ze svatého místa a budou zapomenuti ve městě, kde správně jednali. Také toto je marnost. Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo. I když hříšník páchá zlo stokrát a prodlužuje se mu život, ano, já přece vím, že nastane blaho pro ty, kdo se bojí Boha, kteří mají před ním bázeň. Avšak pro ničemu blaho nebude, ani se neprodlouží jeho dny jako stín, když nemá před Bohem bázeň. Je však marnost, která se na zemi děje: že jsou spravedliví, na které to doléhá podle jednání ničemů, a jsou ničemové, na které to doléhá podle jednání spravedlivých. Prohlásil jsem, že také toto je marnost. A tak jsem oslavoval radost, neboť pro člověka není nic lepšího pod sluncem, než jen aby jedl, aby pil a aby se radoval. To ho bude provázet při jeho námaze ve dnech jeho života, které mu dal Bůh pod sluncem.