Kazatel 6:7-12 - Compare All Versions

Sdílet

Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem. Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?

Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní. Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat před živými? Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem. To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on. Mnohá slova totiž množí marnost. Jakou z toho má člověk výhodu? Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín? Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm?

Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?