Kazatel 6:1-6 - Compare All Versions

Sdílet

Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné! Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on! Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách, nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid. Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?

Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a velmi na člověka doléhá: Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc. Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budouli mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a nebude mít ani pohřeb, pak je na tom potracený plod lépe než on. Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno. Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž. I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na stejné místo?

Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?