Kazatel 6:1-12
Kazatel 6:1-12 Bible Kralická 1613 (BKR)
Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?
Kazatel 6:1-12 Bible 21 (B21)
Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné! Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on! Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách, nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid. Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří? Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem. Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?
Kazatel 6:1-12 Český studijní překlad (CSP)
Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a velmi na člověka doléhá: Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc. Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budouli mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a nebude mít ani pohřeb, pak je na tom potracený plod lépe než on. Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno. Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž. I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na stejné místo? Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní. Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat před živými? Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem. To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on. Mnohá slova totiž množí marnost. Jakou z toho má člověk výhodu? Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín? Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm?