Kazatel 10:8-15 - Compare All Versions

Sdílet

Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had. Kdo láme kamení, ten se jím zraní, kdo štípá dříví, ten si tím ublíží. Když nikdo nenabrousí otupené ostří, je třeba přidat více sil, moudrost však zmůže mnohem víc. Uštkne-li had, než ho kdo uřkne, slova zaříkávače už nic nezmohou. Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty. Hloupost je úvodem k jeho řeči, po ní následují hrozné nesmysly; blázen povídá dál a dál. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál? Pachtění hlupáků unavuje, vždyť ani netrefí do města!

Kdo kope jámu, spadne do ní; kdo boří zeď, toho uštkne had. Kdo táhne kameny, může si jimi ublížit; kdo kácí stromy, je jimi ohrožen. Pokud by se ztupila sekera a on by nenabrousil ostří, musí zvýšit své úsilí. Moudrost má napomáhat k užitečnosti. Uštkneli had, když není použito zaklínadlo, zaklínač z toho nemá užitek. Slova moudrých úst přinášejí milost, kdežto rty hlupáka pohltí jej samého. Počátek slov jeho řeči je pomatenost, konec jeho řeči je zlá ztřeštěnost. Blázen množí slova. Člověk se nedozví, co se stane; kdo mu oznámí, co bude po něm? Námaha hlupáků bude vyčerpávat toho, který nezjistil, kudy jít do města.

Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had. Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho. Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost. Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače. Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí? Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.