Amos 6:1-14
Amos 6:1-14 Bible Kralická 1613 (BKR)
Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský. Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš? Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku. Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější, Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické. Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo. Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají. Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest. I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou. A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova. Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami. Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek, Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů? Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.
Amos 6:1-14 Bible 21 (B21)
Běda těm, kdo mají na Sionu klid, běda sebejistým na hoře Samaří! Máte se za výkvět prvního mezi národy, celý dům Izraele chodí za vámi. Na Kalne se jděte podívat a odtud na Veliký Chamát a pak dolů na filištínský Gat. Jste lepší než tato království? Mají snad větší území než vy? Zlý den byste chtěli odvrátit, nastolujete však násilí. Vyleháváte na lůžkách slonových, povalujete se na svých polštářích. Cpete se výběrovým skopovým a nejšťavnatějším telecím. Vyjete u loutny, jako byste byli David, loudíte tóny na hudebních nástrojích. Pijete víno plnými miskami, mažete se nejjemnějšími oleji a zkáza Josefa vás vůbec netrápí. Proto budete vyhnáni mezi prvními, bude konec vašim hostinám i válení! Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje: Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně, jeho paláce jsou mi odporné. Proto to město vydám v plen i se vším, co je v něm! Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti. Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“ Hle, Hospodin dává rozkazy – rozbije veliký dům na kusy a malý domek na třísky! Dokážou koně běžet po skále? Dá se snad s voly orat moře? Vy jste však dokázali obrátit právo v jed a ovoce spravedlnosti v pelyněk – vy, kdo jásáte radostí nad Lo-debarem nicotným a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami ten mocný Karnajim?“ Hle, dome Izraele, jsem to já, praví Hospodin, Bůh zástupů, kdo vzbudí proti vám národ, který vás bude utlačovat od Lebo-chamátu až po údolí Arava!
Amos 6:1-14 Český studijní překlad (CSP)
Běda bezstarostným na Sijónu, sebejistým na samařské hoře, vznešeným nejlepšího z národů, ke kterým přichází dům izraelský! Projděte Kalné a dívejte se! Odtamtud jděte do velkého Chamátu a sestupte do pelištejského Gatu! Cožpak jsou lepší nežli tato království? Zdalipak je jejich území větší nežli vaše? Oddalujete zlý den a nastolujete vládu násilí? Leží na postelích ze slonoviny, povalují se na svých pohovkách, jedí jehňata ze stáda a telata z chléva. Improvizují na harfu, jako David si vymýšlejí na hudební nástroje. Pijí víno z obětních misek, mažou se nejlepším olejem, ale nad Josefovou zkázou nejsou zarmouceni. Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů. Přísahal Panovník Hospodin při sobě samém, je výrok Hospodina, Boha zástupů: Hnusí se mi Jákobova pýcha, nenávidím jeho paláce. Vydám město i všechno, co je v něm. I stane se, že když zůstane deset mužů v jednom domě, zemřou. Když jeho příbuzný, jeho pozůstalý, někoho zvedne, aby vynesl kosti z toho domu, řekne někomu v nejvzdálenější části domu: Je ještě někdo s tebou? Odpoví: Nikdo. Řekne: Ticho! Ať není připomínáno Hospodinovo jméno! Neboť hle, Hospodin přikáže a rozbije velký dům na trosky a malý dům na kusy. Cožpak poběží koně po skalách? Nebo se na ní orá se skotem? Avšak vy jste převrátili právo v jedovatý plevel a ovoce spravedlnosti v pelyněk, vy, kteří se radujete nad Lódebarem a říkáte: Cožpak jsme se nezmocnili Karnajimu svou silou? Neboť hle, nechávám proti vám, dome izraelský, povstat pohanský národ -- je výrok Hospodina, Boha zástupů, a budou vás utlačovat od LeboChamátu až k potoku Araby.