2 Samuel 19:1-43
2 Samuel 19:1-43 Bible Kralická 1613 (BKR)
I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona. Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého. A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje. Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj! Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých, Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to líbilo. Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad. A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů. Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem. Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále? Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.) Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále? A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába. I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji. Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes Jordán. Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi. A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním, přepravili se přes Jordán před krále. I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se přepraviti měl přes Jordán. A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém. Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi. I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu? Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem. Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král. Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.) A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete? Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj. I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí. Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále domlouval? Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba rozdělte se statkem. Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého. Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán. Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk bohatý velmi. I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě. Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma? V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi? Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl? Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude. I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť učiním. A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své. A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského. A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním? I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal? Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli: Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských.
2 Samuel 19:1-43 Bible 21 (B21)
Král byl otřesen. S pláčem stoupal do horní místnosti brány a cestou naříkal: „Synáčku Abšalome, synáčku můj! Synáčku Abšalome! Proč jsem jen místo tebe neumřel já, Abšalome? Synáčku můj, synáčku můj!“ Joábovi bylo oznámeno, jak král pláče a naříká pro Abšaloma. Když vojsko uslyšelo, jak král truchlí nad svým synem, vítězství toho dne se všem obrátilo v nářek. Vojáci se toho dne kradli do města, jako se krade vojsko, které s hanbou prchlo z boje. Král si zakryl tvář a hlasitě bědoval: „Synáčku Abšalome! Abšalome, synáčku můj! Synáčku můj!“ Joáb tehdy šel za králem domů a řekl: „Dnes jsi urazil všechny své muže, kteří dnes tobě, tvým synům a dcerám, tvým manželkám i konkubínám zachránili život. Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují! Dnes jsi ukázal, že tví velitelé ani vojáci pro tebe nic neznamenají. Dnes je mi jasné, že kdyby Abšalom žil a my všichni dnes byli mrtví, byl bys spokojen. Tak se vzchop a jdi povzbudit své muže! Přísahám při Hospodinu, že jinak s tebou do večera nezůstane jediný z nich. To pro tebe bude horší neštěstí než všechno, co tě potkalo od mládí!“ Král tedy vstal a posadil se do brány. Když se všichni vojáci dozvěděli, že král sedí v bráně, celé vojsko před králem vykonalo přehlídku. Ostatní z Izraele se rozutekli, každý odkud přišel. V celém lidu, ve všech izraelských kmenech se dohadovali: „Král nás zachránil z rukou našich nepřátel; vysvobodil nás ze spárů Filištínů. Pak ale uprchl ze země před Abšalomem a Abšalom, kterého jsme si pomazali za krále, padl v boji. Na co tedy čekáte? Proč nepřivedeme krále zpět?“ Když se do králova domu doneslo, o čem mluvil celý Izrael, vzkázal král David kněžím Sádokovi a Abiatarovi: „Vyřiďte judským stařešinům: Proč máte být poslední při králově návratu domů? Jste mí bratři, má krev a tělo – proč máte být při návratu krále poslední? A pokud jde o Amasu, tomu vyřiďte: Nejsi snad má krev a tělo? Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se nestaneš natrvalo mým vojevůdcem namísto Joába.“ Tím si naklonil srdce všech obyvatel Judska. Jednomyslně králi vzkázali: „Pojď se vrátit i se všemi svými muži.“ Král se tedy vypravil zpět. Když dorazil k Jordánu, judští muži vyšli králi naproti do Gilgalu, aby ho převedli přes Jordán. Také Šimei, syn Gerův, Benjamínec z Bachurim, si pospíšil a vydal se s judskými muži přivítat krále Davida. Byla s ním i tisícovka mužů z Benjamína a také Cíba, sluha ze Saulova domu, a jeho patnáct synů a dvacet služebníků. Ti před králem vběhli do Jordánu, že se budou brodit tam a zpět, aby přepravili královský dvůr a splnili každé královo přání. Když už měl král překročit Jordán, Gerův syn Šimei padl před králem k zemi se slovy: „Kéž mi to můj pán nepočítá za vinu a kéž zapomene, čím se tvůj služebník provinil onoho dne, kdy můj pán a král opouštěl Jeruzalém; kéž to král nechová v srdci. Zhřešil jsem – to tvůj služebník ví. Pohleď ale, přišel jsem dnes svému pánu a králi naproti jako první z celého domu Josefova.“ Abišaj, syn Ceruji, ho přerušil: „Nemá snad Šimei zemřít? Vždyť zlořečil pomazanému Hospodinovu!" „Co je vám do toho, synové Ceruji?" odpověděl mu David. „To mi dnes musíte dělat žalobce? To by dnes měl v Izraeli někdo zemřít? Copak nevím, že jsem dnes opět králem Izraele?“ Poté se král obrátil k Šimeimu: „Nezemřeš,“ řekl a potvrdil to královskou přísahou. Také Mefibošet, vnuk Saulův, šel přivítat krále. Nedbal o své nohy ani o své vousy a oděv si nepral ode dne králova odchodu až do dne jeho vítězného návratu. Když přišel do Jeruzaléma přivítat krále, král se ho zeptal: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“ Ten odpověděl: „Pane můj, králi, můj sluha mě oklamal! Řekl jsem mu: ‚Osedlej mi osla, nasednu na něj a pojedu s králem!‘ Víš přece, že tvůj služebník je chromý. Jenže on mě, tvého služebníka, u tebe pomluvil. Můj pán a král je ale jako Boží anděl. Udělej tedy, co pokládáš za dobré. Celý můj otcovský dům si přece od tebe zasloužil smrt. Ty jsi ale svému služebníku dovolil jíst u tvého stolu. Jaké další právo bych ještě měl chtít? Čeho bych se ještě u krále dovolával?“ „Nech už těch řečí,“ přerušil ho král. „Říkám: To pole si s Cíbou rozdělíte.“ „Ať si klidně vezme všechno,“ řekl na to Mefibošet, „hlavně že se pan král v pořádku vrátil domů!“ Také Barzilaj Gileádský se vypravil z Rogelim a provázel krále až k Jordánu, aby se tam s ním rozloučil. Barzilaj byl už velmi starý, bylo mu osmdesát let. To on se o krále staral během jeho pobytu v Machanajim, neboť to byl zámožný člověk. Proto král Barzilajovi nabídl: „Pojď se mnou. V Jeruzalémě se postarám já o tebe.“ Barzilaj ale namítl: „Kolik let života mi ještě zbývá, abych šel s králem vzhůru do Jeruzaléma? Je mi už osmdesát let. Copak ještě rozeznám dobré od špatného? Copak by tvůj služebník vůbec věděl, co jí a pije? Slyšel bych ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by tvůj služebník ještě měl být mému pánu a králi břemenem? Tvůj služebník vyprovodí krále jen kousek cesty, k Jordánu. Proč by se mi král tak štědře odplácel? Dovol prosím svému služebníku, aby se vrátil. Ať zemřu ve svém městě, kde je hrob mého otce a matky. Mého pána a krále ale může doprovodit zde tvůj služebník Kimham. K němu se zachovej, jak uznáš za dobré.“ Na to král řekl: „Ať tedy se mnou jde Kimham, a já pro něj udělám, co uznáš za dobré. Splním ti, cokoli si budeš přát.“ A tak král se všemi svými lidmi překročil Jordán. Políbil Barzilaje, požehnal mu a on se vrátil domů. Král pak pokračoval do Gilgalu doprovázen Kimhamem. S králem šlo celé judské vojsko a polovina izraelského vojska. Vtom ke králi dorazili také ostatní Izraelci. „Jak to, že si tě ukradli naši judští bratři?“ ptali se. „Jak to, že sami přepravili krále i jeho dvůr a všechny Davidovy muže přes Jordán?“ „Král je přece náš příbuzný,“ řekli jim na to Judští. „Proč se kvůli tomu zlobíte? Copak jsme krále vyjídali? Nebo nás zahrnul nějakými dary?“
2 Samuel 19:1-43 Český studijní překlad (CSP)
Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu. Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem. Tak se záchrana v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem. Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje. Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu. Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín. Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal, že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak by ti to připadalo správné. Teď však vstaň, vyjdi a promluv k srdci svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdešli, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď. Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům. Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem. Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět? Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi. Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět? Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš po všechny dny mým velitelem armády namísto Jóaba. Tak si naklonil srdce všech Judejců, jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci. Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán. Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi. Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. Dostali se k Jordánu před králem a přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co mu libo. Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán, a řekl králi: Ať můj pán nezamýšlí proti mně trest. Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nebere k srdci. Vždyť tvůj otrok ví, že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova první, abych vyšel svému pánu a králi naproti. Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného? David ale řekl: Co je vám do mě, synové Serújini? Stanete se dnes mými protivníky? Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem. Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal. I Mefíbóšet, syn Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil. I stalo se, že když přišel do Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete? On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok mě podvedl. Tvůj otrok řekl: Osedlám si osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý. Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, co je ti libo. Vždyť celý dům mého otce byl hoden smrti od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu. Jaký bych měl mít další nárok volat ještě o pomoc ke králi? Král mu řekl: Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech? Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole. Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů. I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil. Barzilaj byl velmi starý, bylo mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk. Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě. Barzilaj nato králi řekl: Jak dlouho budu živ, abych šel s králem do Jeruzaléma? Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem? Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou? Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, kde je hrob mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám. Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co je ti libo. Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co je ti libo. Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ. Všechen lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil do svého domova. Král šel dál do Gilgálu a Kimhám šel s ním. I všechen lid judský doprovázel krále a také polovina lidu izraelského. Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže? Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili?