2 Samuel 18:1-18
2 Samuel 18:1-18 Bible Kralická 1613 (BKR)
Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky. I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi. Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci. I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci. Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi. A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim. I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců. Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne. Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč. To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě. I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden. Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna mého Absolona; Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál. I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě. A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili. V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid. A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých. (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)
2 Samuel 18:1-18 Bible 21 (B21)
David pak sečetl své vojsko a ustanovil velitele tisíců a velitele stovek. Třetinu lidu svěřil Joábovi, třetinu jeho bratru Abišajovi, synu Ceruji, a třetinu Itajovi Gatskému. „Také já s vámi půjdu do boje,“ řekl král vojsku. Namítli ale: „Nemůžeš jít s námi! Kdybychom museli utíkat, nebude jim záležet na nás; nebude je zajímat, ani kdyby nás polovina padla. Ty jsi přece cennější než deset tisíc z nás. Teď nám lépe pomůžeš, když zůstaneš ve městě.“ „Udělám, co chcete,“ svolil tedy král. Postavil se k bráně a všechen lid pochodoval ven po stovkách a tisících. Král tehdy přikázal Joábovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházejte mi s Abšalomem šetrně – vždyť je to můj chlapec!“ Celé vojsko slyšelo, jaké příkazy dal král všem velitelům ohledně Abšaloma. A tak vytáhli do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese a Davidovi muži tam izraelské vojsko porazili. V té hrozné řeži onoho dne padlo na 20 000 vojáků. Boj se rozšířil po celém kraji a les toho dne pohltil více mužů, než kolik jich padlo mečem. Abšalom znenadání narazil na Davidovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale mezek probíhal pod hustými větvemi velikého dubu, Abšalom v nich uvízl za vlasy. Mezek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi nebem a zemí. Jeden z mužů to viděl a oznámil Joábovi: „Právě jsem viděl Abšaloma, jak visí na dubu!“ „Tak tys ho viděl?“ opáčil Joáb. „A proč jsi ho na místě nesrazil k zemi? Dlužil bych ti pak deset šekelů stříbra a jeden pás!“ Ten muž ale Joábovi odpověděl: „Ani kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, na králova syna bych ruku nevztáhl! Slyšeli jsme přece na vlastní uši, jaké rozkazy dal král tobě, Abišajovi a Itajovi: ‚Dávejte pozor na mého chlapce Abšaloma.‘ Vždyť bych tím ohrozil vlastní život! Před králem se nic neutají. I ty sám by ses postavil proti mně.“ „Nebudu se tu s tebou zdržovat,“ řekl Joáb. Vzal tři šípy a vrazil je Abšalomovi do srdce. Protože byl v koruně dubu stále naživu, obstoupilo ho deset Joábových zbrojnošů a ubili Abšaloma k smrti. Joáb potom zatroubil na roh a zastavil vojsko v dalším pronásledování Izraele. Abšaloma vzali, hodili ho v lese do velké jámy a navršili nad ním velkou hromadu kamení. Celý Izrael se tehdy rozutekl, každý tam, odkud přišel. Abšalom si ještě za svého života nechal v Královském údolí postavit památný sloup. Říkal totiž: „Nemám syna, aby připomínal mé jméno.“ Proto ten sloup nazval po sobě. Až dodnes se mu říká Jad-abšalom, Abšalomův pomník.
2 Samuel 18:1-18 Český studijní překlad (CSP)
David spočítal lid, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a velitele nad sty. David rozdělil lid takto: Třetinu pod velení Jóaba, třetinu pod velení Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova, a třetinu pod velení Itaje Gatského. Král řekl lidu: Také já s vámi vytáhnu. Lid řekl: Netáhni. Kdybychom museli utíkat, nebudou si nás všímat. I kdyby nás polovina zemřela, nebudou si nás všímat. Neboť ty jsi za deset tisíc z nás. Bude nyní lepší, když nám budeš na pomoc jako záloha z města. Král jim řekl: Učiním, co vám připadá nejlepší. Král se postavil u brány a všechen lid vycházel po stech a po tisících. Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: Zacházejte kvůli mně s mládencem Abšalómem mírně. Všechen lid slyšel, co král přikázal všem velitelům ohledně Abšalóma. Lid vytáhl do pole proti Izraeli. V Efrajimském lese pak došlo k boji. Izraelský lid tam byl od Davidových otroků poražen. V onen den tam došlo k velké porážce, padlo jich dvacet tisíc. Boj se tam rozšířil po celém povrchu země a les onoho dne pohltil více lidu než požral meč. Abšalóm se potkal s Davidovými otroky. Abšalóm jel na mezku. Když vjel mezek pod spleť větví velkého terebintu, jeho hlava se zachytila v terebintu a on se ocitl mezi nebem a zemí. Mezek, který byl pod ním, jel dál. Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: Viděl jsem Abšalóma viset na terebintu. Jóab se zeptal muže, který mu to oznámil: Když jsi ho viděl, tak proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Dal bych ti deset šekelů stříbra a jeden pás. Ten muž však Jóabovi odpověděl: I kdyby mi bylo odváženo na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Vždyť jsme slyšeli, jak král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: Zachovejte kvůli mně mládence Abšalóma. Kdybych ho podvedl, nic se před králem neskryje a ty bys stál stranou. Jóab řekl: Nebudu na tebe čekat. Vzal do ruky tři hole a vrazil je Abšalómovi do srdce, neboť byl uprostřed terebintu ještě živ. Deset služebníků, Jóabových zbrojnošů, ho obklopilo a bili Abšalóma, až ho usmrtili. Jóab zatroubil na beraní roh a lid přestal Izraelce pronásledovat, protože Jóab lid zadržel. Vzali Abšalóma, hodili ho v lese do velké jámy a postavili na něj velmi velkou hromadu kamení. Všichni Izraelci utekli, každý ke svému stanu. Abšalóm pro sebe za svého života vzal a postavil sloup, který je v Údolí králů. Řekl si totiž: Nemám syna, díky němuž by bylo připomínáno mé jméno, a nazval ten sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Abšalómův pomník.