Filemon 1:1-17

Pavel, vězeň Krista Ježíše, a bratr Timoteus milovanému Filemonovi, našemu spolupracovníku, sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archippovi a církvi ve tvém domě: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Děkuji svému Bohu vždycky, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách, neboť slyším o tvé lásce a víře, kterou máš vůči Pánu Ježíši a ke všem svatým. Prosím, aby se společenství tvé víry projevilo v poznání všeho dobrého, jež je v nás pro Krista. Neboť jsem měl mnoho radosti a povzbuzení ze tvé lásky, protože skrze tebe, bratře, byla občerstvena srdce svatých. Ačkoli mám v Kristu plnou svobodu ti přikazovat, co se patří, pro lásku raději prosím já, Pavel, stařec a nyní i vězeň Krista Ježíše: Prosím tě za svého syna, kterého jsem zplodil ve vězení, za Onezima, který ti byl kdysi neužitečný, avšak nyní je tobě i mně prospěšný. Toho ti posílám nazpět, jeho, to jest moje srdce. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi místo tebe sloužil v mém vězení pro evangelium, ale bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvůj dobrý skutek nebyl jakoby z vynucení, ale z ochoty. Snad právě proto byl pryč na chvíli, abys jej navždy přijal nazpět -- ne již jako otroka, nýbrž více než otroka, jako milovaného bratra. Je obzvláště drahý mně, ale tím víc tobě: i jako člověk, i jako bratr v Pánu. Mášli mě tedy za společníka, přijmi ho jako mne.