Lukáš 3:1-18

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když v Judsku vládl Pontius Pilát a v Galileji byl tetrarchou Herodes, jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně, za velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synovi Zachariáše, v pustině. I šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání k odpuštění hříchů, jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše: "Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky! Každé údolí bude zaplněno, každá hora a pahorek bude snížen; co je křivé, bude rovné, drsné cesty budou hladké; a každé tělo uvidí Boží záchranu." Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, říkal: “Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem? Vydávejte tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: "Náš otec je Abraham." Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. A sekera už je přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.” Zástupy se ho ptaly: “Co tedy máme dělat?” Odpověděl jim :“Kdo má dvě košile, ať dá tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu, ať činí podobně.” Přišli i celníci, aby byli pokřtěni, a řekli mu: “Učiteli, co máme dělat?” On jim řekl: “Nevybírejte víc, než je vám nařízeno.” Ptali se ho i vojáci: “A co bychom měli udělat my?” Řekl jim: “Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.” Zatímco lid byl plný očekávání a všichni ve svých srdcích rozvažovali o Janovi, neníli snad on ten Kristus, řekl na to Jan všem: “Já vás sice křtím vodou, avšak přichází silnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho sandálů; on vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. V jeho ruce je lopata, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným.” Tak i mnoha jinými slovy napomínaje lid, hlásal dobrou zprávu.