Lukáš 1:8-23

Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo. A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku. Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla. Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. Anděl mu řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým. A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.” I řekl Zachariáš andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.” Anděl mu odpověděl a řekl: “Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu. A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.” Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý. I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel do svého domu.