Izaiáš 63:7-19

Budu připomínat Hospodinovy milosrdné činy, Hospodinovy slavné skutky -- za všechno, co nám Hospodin prokázal; prokázal domu Izraele mnoho dobrého, prokázal jim to podle svého slitování a podle svého hojného milosrdenství. I řekl: Zajisté jsou mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se jejich zachráncem. V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny. Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval. Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše: Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha? Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil vody a učinil si věčné jméno? Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali, jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno. Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo. Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel. Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? Navrať kvůli svým otrokům kmeny svého dědictví! Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci. Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely!