Izaiáš 57:1-14

Spravedlivý hyne a nikdo si to nebere k srdci. Zbožní lidé jsou bráni pryč, a přitom není, kdo by rozuměl, že před příchodem zla je spravedlivý vzat. Ten, kdo žije správně, dojde pokoje, odpočine na svém loži. Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky! Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu? Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, pod každým zeleným stromem a pobíjíte děti u potoků pod skalními převisy? Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším? Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť. A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a koupila sis od nich přízeň. Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc. Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí. Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: Je to zbytečné. Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla. Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš? Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti. Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu. A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu!