Exodus 32:1-25

Když lid viděl, že Mojžíš otálí sestoupit z hory, shromáždil se proti Áronovi a řekl mu: Vstaň a udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, -- nevíme, co se s ním stalo. Áron jim odpověděl: Strhněte zlaté kroužky, které jsou na uších vašich žen, vašich synů a vašich dcer a přineste mi to. Všechen lid strhl zlaté kroužky, které měli na uších, a přinesli to Áronovi. Vzal to od nich, odlil to do formy a udělal slité tele. Nato oni řekli: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Když to Áron viděl, postavil před ním oltář. Pak Áron zvolal: Zítra bude Hospodinův svátek. Příštího dne časně vstali, obětovali zápalné oběti a přinesli pokojné oběti. Pak se lid usadil, aby jedli a pili; načež vstali, aby dováděli. Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti. Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem. Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou? Proč by měli Egypťané říkat: Se zlým úmyslem je vyvedl, aby je pobil v horách a vyhubil je z povrchu země. Odvrať se od svého planoucího hněvu a lituj zla vůči svému lidu. Pamatuj na Abrahama, Izáka a Izraele, své otroky, kterým jsi při sobě přísahal a řekl jsi jim: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, o níž jsem promluvil, dám vašemu potomstvu a dostanou ji navěky do dědictví. A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu. Mojžíš se vydal na cestu a sestupoval z hory. V ruce měl dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran; byly popsány z jedné i druhé strany. Ty desky byly Boží dílo, to písmo bylo Boží písmo, vyryté na deskách. Když Jozue uslyšel halas lidu, jak křičí, řekl Mojžíšovi: V táboře je válečný křik. On řekl: Není to křik vítězů ani křik poražených, slyším křik zpívajících! I stalo se, když se přiblížil k táboru a uviděl tele a tance, vzplanul Mojžíš hněvem, odhodil desky z rukou a roztřískal je pod horou. Vzal tele, které udělali, spálil ho ohněm, drtil ho, až ho rozdrtil, rozsypal ho na hladinu vody a dal pít synům Izraele. Mojžíš řekl Áronovi: Co ti ten lid udělal, že jsi na něj uvedl tak velký hřích? Áron odpověděl: Ať můj pán neplane hněvem. Ty znáš tento lid, že je nakloněn ke zlu. Řekli mi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi. Vždyť o tom Mojžíšovi, muži, který nás vyvedl z egyptské země, -- nevíme, co se s ním stalo. Odpověděl jsem jim: Kdo má zlato, strhněte ho. Dali mi ho, hodil jsem ho do ohně a vyšlo toto tele. Když Mojžíš viděl lid, že je bez zábran -- protože Áron ho nechal bez zábran ku posměchu jejich protivníků