Kazatel 1:1-8

Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost. Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem? Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává. Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází. Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací. Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné. Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly. Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením.