Skutky 27:1-26

Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva. Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky. Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči. Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály proti nám. Přepluli jsme moře podél Kilikie a Pamfylie a dorazili jsme do Myry v Lykii. Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny chráněni Krétou. S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia. Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná, neboť již minul i půst, Pavel jim domlouval: “Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.” Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foinikua tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený k jihozápadu a severozápadu. A když začal vát jižní vítr, mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty. Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón. Loď jím byla stržena a nemohla mu čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet. Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda, a stěží jsme dokázali vytáhnout záchrannýčlun. Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu, spustili plachty a takto se nechali unášet. Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení. Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme. Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu. Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď. Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím, a řekl: "Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou." Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno. Musíme však narazit na nějaký ostrov.”