Skutky 26:2-32

“Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou, který jsi nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé. Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus. A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují. Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé? Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím. Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst. Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží, cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům." Řekl jsem: "Kdo jsi, Pane?" Pán odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu. Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými." Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění, ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, [když jsem byl] v chrámě, a pokoušeli se mne zabít. Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít: že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům.” Když toto mluvil na svou obranu, Festus hlasitě zvolal: “Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!” A Pavel řekl: “Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku. Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní. Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.” Agrippa na to řekl Pavlovi: “Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.” A Pavel řekl: “Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já -- kromě těchto pout.” Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli. A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: “Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení.” Agrippa říkal Festovi: “Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.”