2 Samuel 22:1-15

David pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. Řekl: Hospodin je má skála a má tvrz, můj vysvoboditel. Bůh je má skála, v něm mám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad a mé útočiště. Můj zachránce, zachraňuješ mě před násilím. Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel. Příboje smrti mě obstoupily, poděsily mě proudy ničemníka. Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti. Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc proniklo k jeho uším. Země se zakymácela a zatřásla, zachvěly se základy nebes, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem. Z chřípí mu vystupoval dým, z úst stravující oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo. Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu. Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru. Stánkem kolem sebe učinil temnotu, spoustu vody, hustá oblaka. Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí. Hospodin zahřměl z nebes, Nejvyšší vydal svůj hlas. Poslal šípy a rozptýlil je, blesky a přivedl je do zmatku.