Lukáš 22
22
1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Právě zvoleno:
Lukáš 22: BKR
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN
Lukáš 22
22
1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
Právě zvoleno:
:
Zvýraznění
Sdílet
Kopírovat
Chceš mít své zvýrazněné verše uložené na všech zařízeních? Zaregistruj se nebo se přihlas
PUBLIC DOMAIN