Jób 22:5-30

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým. Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel. Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba. Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl. Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla. A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý, Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě. Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké. Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází. Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní? Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich. Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí? On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne). Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim, Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň. Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré. Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém. Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých, Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir. Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou. A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své, Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš. Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo. Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní. Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.