2 Samuelova 22:1-15

Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy. A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou. Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem. Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne. Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho. Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo. Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém. Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté. Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé. Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj. Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.