Římanům 11:13-36

Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě, abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil. To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých! Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté. Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo, nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak! Říkáš: „Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo.“ Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti. Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe. Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě – pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe. A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo. Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem, a nechci vás ponechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane, otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš: „Z Jeruzaléma přijde vysvoboditel a všechnu bezbožnost z národa vymýtí. Já, Bůh, s nimi učiním smlouvu, že všechny jejich viny zahladím.“ Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil. Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší. Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli. V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni. Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl. Jak nesmírné je Boží bohatství, jak hluboká jeho moudrost a poznání. Jak nevyzpytatelná jeho rozhodnutí a nepředvídatelné jeho jednání! Kdo může pochopit Boží myšlení, kdo byl kdy jeho poradcem? Kdo mu kdy dal něco ze svého, aby mu to on musel vrátit? Vždyť z Boha vše pochází, díky jemu a pro něho vše trvá. Jemu sláva na věky!