Matouš 14:13, 15-36

Když to Ježíš slyšel, vstoupil do loďky a odplul na osamělé místo. Jakmile však lidé z okolí zjistili, kam jeho loďka míří, shromáždili se tam.

Večer za ním přišli jeho učedníci a řekli: „Už je pozdě a tady v pustině se nedá koupit nic k jídlu. Rozluč se s nimi, ať si mohou po vesnicích něco opatřit.“ Ježíš jim na to řekl: „Kam by chodili, dejte jim najíst vy!“ Namítli: „Vždyť tu máme všeho všudy pět chlebů a dvě ryby!“ „Přineste je sem,“ vybídl je. Potom řekl lidem, aby se usadili na trávě. A vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Pak ulamoval, dával učedníkům a ti rozdávali lidem. Najedlo se tam dosyta pět tisíc mužů kromě žen a dětí. A ještě nasbírali plných dvanáct košů zbytků. Hned potom Ježíš přiměl své učedníky, aby přepluli na druhý břeh, zatímco on propustí shromážděné lidi. Když se zástupy rozcházely, vystoupil Ježíš na horu, aby se o samotě modlil. Strávil tam skoro celou noc. Loď s učedníky stále nemohla dosáhnout druhého břehu, protože vítr hnal vlny proti ní. K ránu se Ježíš přiblížil k lodi po hladině jezera. Učedníci ho považovali za přízrak a vyděsili se. Ale Ježíš promluvil a uklidnil je: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ Petr zvolal: „Pane, když máš takovou moc, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!“ „Tak pojď!“ řekl Ježíš. A tak Petr opustil loď a šel k Ježíšovi. Velké vlny ho však přece poděsily a začal se topit. „Pane, pomoz!“ vykřikl. Ježíš ho rychle zachytil a řekl: „Kde je tvoje víra? Proč jsi pochyboval?“ Vstoupili na loď a vítr se hned utišil. Učedníci před Ježíšem poklekli a vyznávali: „Ty jsi určitě Boží Syn!“ Pak přistáli v genezaretském kraji. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozneslo se to po širokém okolí a odevšad k němu nosili nemocné. Prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout lemu jeho šatu. A kdo se dotkl, byl uzdraven.