Lukáš 1:8-23

Jednoho dne šel Zachariáš do chrámu, aby tam splnil svoji kněžskou povinnost. Tentokrát byl vylosován, aby vstoupil do svatyně a tam na oltáři pálil kadidlo. Zatím se venku shromáždění lidé modlili, jak bylo v té hodině zvykem. Tu se knězi po pravé straně oltáře ukázala postava. Zachariáš se vyděsil. Boží posel ho však uklidňoval: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan (Bůh je milostivý). Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděčni, že se narodil. Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nedotkne se nikdy vína ani opojného nápoje. Duch svatý ho naplní hned od narození. Mnohé z židů přivede zpět k Bohu, jejich skutečnému Pánu. Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči pro pravdu. Jako královský posel připraví lidi na příchod Božího vládce.“ Zachariáš namítl: „Jak tomu mohu věřit? Vždyť jsem už starý a moje žena také není mladá.“ Anděl ho pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám rozkazy přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. Protože jsi však neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“ Lidé zatím venku čekali na Zachariáše a už jim bylo divné, že tak dlouho nejde. Když se konečně objevil, nemohl promluvit. Posunky jim dal najevo, že měl ve svatyni vidění. Když skončil týden jeho chrámové služby, vrátil se domů.