Jan 18:28-40

Ráno odvedli Ježíše od Kaifáše k římskému místodržiteli. Židovští žalobci do jeho domu nevstoupili, aby se neposkvrnili v den svátku a nebyli tak vyloučeni z účasti na velikonoční večeři. Pilát tedy vyšel k nim a ptal se: „Z čeho toho člověka obviňujete?“ „Je to zločinec! Proč bychom ho sem jinak vodili,“ odpověděli. „Tak si ho nechte a suďte podle svých zákonů,“ odsekl Pilát. „Vždyť víš, že nemáme právo nikoho popravit,“ bránili se Židé. Tak se naplnila Ježíšova slova, kterými předpověděl způsob své smrti. Pilát se vrátil dovnitř, nechal si Ježíše předvolat a zeptal se ho: „Ty jsi král Židů?“ „Zajímá tě to osobně, nebo v souvislosti s žalobou?“ otázal se Ježíš. „Jsem snad Žid, abys mohl být mým králem?“ ohradil se Pilát. „Tvůj vlastní národ a tvoji představení tě sem předvedli. Čeho ses dopustil?“ Ježíš odpověděl: „Jsem král, ale nejde mi o politickou moc. Kdyby moje království bylo pozemské, moji poddaní by mne proti Židům ubránili. Má říše je jiného druhu.“ „Přece jsi tedy král,“ konstatoval Pilát. „Sám to připouštíš,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se proto, abych oznámil pravdu o tomto království. Kdo miluje pravdu, ten mne poslouchá.“ „Co je pravda?“ ukončil Pilát rozhovor a vyšel opět k Židům. „Ten člověk je nevinný,“ prohlásil. „Jestli ho vy považujete za zločince, udělím mu velikonoční amnestii, jak je tady zvykem. Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Oni však křičeli: „Toho ne! Propusť Barabáše!“ Ten Barabáš byl buřič.