Jan 10:1-19

„Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj. Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi. Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu. Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“ Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání, a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince. Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají. Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek. Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti. Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje. Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá. Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne. Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život. Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí. Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“ Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.