Jan 7:14-53

Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“ „Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“ Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. Mojžíš vám vydal obřízku (ačkoli nepochází od Mojžíše, ale od otců) a v sobotu obřezáváte člověka. Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův Zákon, proč se na mě hněváte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“ Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“ Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“ Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „udělá snad více zázraků než on?“ Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“ „Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“ V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.) Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku. Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“ „Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. „Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“ Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: „Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“ „Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ Každý se pak vrátil domů