„Andělu církve v Thyatirech napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a jehož nohy jsou jako bronz:
Znám tvé skutky – tvou lásku, službu, věrnost a vytrvalost, i to, že tvých posledních skutků je více nežli dřívějších.
Mám ale proti tobě, že necháváš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, aby učila a sváděla mé služebníky ke smilstvu a k modlářským hodům. Dal jsem jí čas, aby činila pokání ze svého smilstva, ale ona nechce. Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, vydám velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků. Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků. Ale vám ostatním Thyatirským, vám, kteří nemáte toto učení a nepoznali jste to, čemu se říká hlubiny satanovy, pravím: Nevložím na vás jiné břemeno. Držte se ale toho, co máte, dokud nepřijdu.
Kdo vítězí a zachovává mé skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy. Bude je pást železnou holí a rozbíjet je jako hliněné nádobí – jak jsem to i já přijal od svého Otce – a dám mu jitřní hvězdu. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“