Žalmy 78:1-31

Poučný žalm Asafův. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si. V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství. Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové. Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil. Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým, aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky: Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy! Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným! Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk. Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem. Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil. Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském. Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady. Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí. Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít. Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil. Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti? Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“ Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael. Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení, přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy. Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí! Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta! Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal. Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola. Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili. Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých, když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!