Žalmy 73:16-28

Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě! V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je! Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš! Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala, nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici. Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy. Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi! I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní. Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!