Pro předního zpěváka.
Žalm Davidův.
Na Hospodina jsem čekal toužebně
a on se naklonil a uslyšel můj křik.
Z vlhké jámy vytáhl mě,
z kalné bažiny,
mé nohy postavil na pevné skále,
mé kroky upevnil.
Do úst mi vložil novou píseň,
chvalozpěv Bohu našemu;
mnozí to spatří a budou ho mít v úctě,
na Hospodina se spolehnou.
Blaze člověku,
který v Hospodina skládá naději,
který se neobrací k pyšným
ani k těm, kdo se řídí lží.
Kolik jen, Hospodine Bože můj,
kolik jen činíš zázraků!
V úmyslech, které o nás máš,
se tobě nikdo nerovná!
Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit,
je jich však víc, než dá se vypočíst!
Oběti a dary sis neoblíbil,
ale uši jsi mi otevřel:
Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
jako je o mně v Knize napsáno.
Mou radostí je konat vůli tvou,
tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“
Ve velikém shromáždění
jsem spravedlnost zvěstoval,
své rty jsem nezdržoval,
to víš, Hospodine, sám.
Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem,
o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse,
před velikým shromážděním
jsem tvou lásku a věrnost netajil.
Své slitování, Hospodine,
mi prosím neodpírej;
kéž láska a pravda tvá
vždycky nade mnou drží stráž!
Obklopily mě pohromy,
jež nelze vypočíst.
Moje viny mě dostihly,
že přes ně nevidím –
je jich víc, než mám vlasů na hlavě,
všechnu odvahu ztratil jsem!