Žalmy 18:7-18

Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem – on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik. Zem se třásla, zem se chvěla, základy hor se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly. Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly. Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak! Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných. Závojem tmy jak skrýší obklopil se, mrak temný deštěm byl jeho stan. Před jeho žárem se rozstoupila mračna, krupobití a blesky plamenné, Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl: krupobití a blesky plamenné! Deštěm šípů rozehnal je, množstvím blesků rozdrtil! Koryta řek byla obnažena, základy světa odkryty před řevem tvým, Hospodine, před tvým dechem zuřivým! Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil, vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.